Lovestory (CosmoGirl)

11. února 2009 v 20:59 | Kejsinka♥ |  moje tvorba
Název: -
Autor: Kejsinka♥ (Claire Daimond)
Postavy: Laura, Andrea, Petr
Žánr: romantika
Použití: lovestroy psaná do CosmoGirl
------------------------------------------------------------------------------------------

"Můžeš mi vysvětlit kde vězíš?" vychrlí na mě Andrea, sotva jí vezmu telefon. "Moc se omlouvám, vážně. Za minutku tam budu." Řeknu stručně a nabroušeně pípnu mobil. Před deseti minutami jsme se měli sejít v jedné z mých oblíbených kaváren a ona už vyšiluje. Já jsem se svými pozdními příchody zcela známá, tak bych ocenila trochu shovívavosti. Těžko se s miliony taškami proderu úzkými dveřmi kavárny a zamávám jí na příchod. Jenže u kulatého stolku nesedí jenom Andrea, ale taky nějaký muž. Jsem překvapená, protože to mělo být setkání dvou kamarádek a alespoň já, jsem s někým jiným nepočítala. Nicméně jdu jim stále vstříc. "Sláva." Zakoulí očima na přivítanou a oba se postaví. "Takže Lauro, tohle je Petr. Petře, seznam se prosím s mou kamarádkou Laurou." Zadrmolí slušňáckým tónem a já si s ním podám ruku. Nemohla jsem si nevšimnout jeho krásných očí, které byli zbarvené do neobvyklé medové barvy, a když se usmál, tak jsem se nezmohla na nic jiného, než na omámený úšklebek. Nevím, kde se ve mne probudila ta touha poznat jeho hlas, abych zjistila, jestli je stejně medový, jako jeho přenádherné oči.
Sborově jsme se usadili a on mi podal nápojový lístek, který mi byl absolutně k ničemu - stále jsem od něj nemohla odtrhnout oči. "Tak co tě zdrželo tentokrát?" vynořila mně Andrea z bezvýznamného snění. "Ach, tohle. Promiň, znáš mě. Klíče od bytu mi zase někam utekly, takže jsem nemohla zamknout." Řekla jsem popravdě a snažila se zorientovat ve výběru koktejlů. Ozval se zvonivý smích. Otočila jsem hlavu na Petra a dumala, jak může existovat něco tak krásného. "Tak to znám. Na chodbě mám pár tajných míst, kde mám schované záložní klíče. Nevím, kolik jsem už jich ztratil a zase našel." Opět se zasmál a já se bezmyšlenkovitě přidala. "Ale asi ne tolik jako já, vážně. Jsem tím doslova pověstná. Vlastně i dalšími věcmi jako jsou trapasy, nespolehlivost, opožděnost a bůh ví co ještě. Tohle je moje parketa." Řekla jsem a společně jsme se dali do smíchu. Radši to na něj vybalím hned, aby nebyl překvapený, až se nějaká taková věc přihodí. Andrea si toho zřejmě ani nevšimla, jelikož byla zaměstnaná nějakým "důležitým" hovorem. Pohledem na ní jsem si uvědomila jednu zásadní věc. "Vy teď spolu… chodíte?" váhala jsem s použitím posledního slova. Petr znejistěl a zahleděl se na plochu dřevěného stolu. "Myslím, že k této fázi jsme se ještě nedostali. Jsme jen přátelé. Pracujeme spolu." Odpověděl "Aha. Takže jsem vám nepokazila rande?" Zavtipkovala jsem, ale on to asi nebral jako řečnickou otázku. "No, nevím jestli to Andy brala jako rande. Já tedy rozhodně ne a i kdyby, tak mě jste ho naopak zpříjemnila." Tohle neměl říkat. Mé sebevědomí stouplo do nevyššího možného bodu. Možná, že jsem si to vykládala špatně a mělo to být pouze zdvořilostní gesto, ale to jsem si rozhodla připustit až později. Bylo hezké si po dlouhé době myslet, že o vás někdo stojí.
"Dobrý večer. Co si dáte?" oslovila nás servírka a v ten samý okamžik Andrea položila telefon a ujala se slova. "Tureckou kávu, prosím." Pronesla důležitě. "Já si dám ovocný čaj." Řekl Petr a já si se svou objednávkou připadala trošku méněcenná, ale už bylo pozdě na rozmýšlení. "Malinový koktejl." Zamručela jsem a Andrea si mě změřila pohledem se zdvihnutým obočím. Asi jsem si měla objednat něco víc na úrovni. "Takže, co studujete?" přerušil to hlučné ticho Petr. "Žurnalistiku. Jsem ve čtvrtém ročníku." Opověděla jsem. "Laura bude jednou mít vlastní časopis." Vložila se do rozhovoru Andrea a nebylo těžké uhádnout, jak nereálné jé to
připadá. Petr se zamračil. "Podle mě je hezké, že víte co chcete. Není špatné mít takový sen, Andreo." Podíval se na ni a byla vidět, že s jejím chovám nesouhlasí, což mi znovu hrálo do karet. Začala jsem si vážně myslet, že o mně Petr stojí. Ale nechápu, jak jsem k tomuto úsudku došla. Dalších asi patnáct minut vedli rozhovor na téma vzdělání a já jen mlčky přikyvovala, myšlenkami jsem byla právě na pláži a líbila svého muže Petra na čelo. Ale v realitě na mě hodil další z jeho neodolatelných úsměvů, kterému by se moje odplata nemohla vyrovnat. Měla jsem zvláštní pocit, že ví, na co myslím.
"Promiňte." Zašeptal a zvedl vibrující mobil. Dlouhou chvíli do něj mluvil a my zvědavě vyčkávali. Pak ho mrzutě zaklapl. "Je mi to moc líto, ale musím odejít." Čekala jsem delší vysvětlení, ale musela jsem se spokojit s tímto. Má představa o společné dovolené se rázem vytratila. "Proč? Stalo se něco?" nenechala se odbít Andrea. "To je na dlouho. Vážně musím jít." Zřejmě mu to opravdu bylo líto. Můj princ na bílém koni odchází, pomyslela jsem si jako správná romantička. "Určitě se ještě uvidíme." Řekl a dlouze se mi zahleděl do očí. Neměla jsem na výběr, musela jsem mu věřit.
"Že je úžasný!" vychrlila ze sebe Andrea sotva odešel. "Jo, celkem ujde." Musela jsem se krotit, abych nevypustila své opravdové pocity. "Celkem ujde? Lauro, je to syn našeho šéfa. On má budoucnost. Jsem si jistá, že jednou podnik převezme a -." Zarazila jsem ji. "Počkej, jak to myslíš?" nechápala jsem podstatu jejích vět. "Ale, no tak, myslíš, že chci skončit jako obyčejná asistentka?" vyštěkla. "Ale, miluješ ho přece, ne?" odpověděla jsem další otázkou a ona se zašklebila. "Proboha, Lauro. Nepřestáváš mě překvapovat. Tvé ideálny o lásce jsou prostě tabu. Už nežijeme ve středověku. Dnes ve všechno jinak." Pohodila vlasy a já si připadala jako totální blbec. "Já nechápu, jak to můžeš takhle brát. Uvědomuješ si co říkáš?" Tohle pro ni bylo poslední kapkou. Vstala ze židle a začala si oblékat kabát. "Tohle je ztráta času. Až přijdeš k rozumu a nebudeš se chovat jako malé dítě, tak zavolej." Položila na stůl papírovou padesátku a hrdě odešla. Měla jsem větší právo být naštvaná. Nechápu, jak mohla něco takového vypustit z úst. Pak mi ale někdo poklepal na záda. Čekala jsem, že se vrátila Andy se smířlivější náladou, ale na jejím místě stál Petr. Při pohledu na něj mi srdce začalo znovu tlouct. "Ahoj." Vzdychla jsem, opět omámené jeho úsměvem. "Doufal jsem, že vás ještě zastihnu." Řekl a posadil se mi naproti. Neměl v plánu tady moc dlouho zůstávat, protože se ani nesvlékl mohutný kabát. "Myslela jsem, že už vás neuvidím." Zašveholila jsem a čekala, co se bude dít. "To bych asi nepřežil. Vlastně jsem se vrátil, protože jsem si zapomněl vzít vaše telefonní číslo. Pokud mi ho ovšem chcete dát." Zeptal se, jako kdyby neznal odpověď. Vzala jsem účet, a naškrábala na něj své jméno a telefon. Nebyla jsem moc spokojená se svým nevzhledným písmem, ale s roztřesenou rukou bych lepší výkon nepodala. "A s Andy si nedělejte hlavu, však ji to přejde." Prohodil. "Jak to víte?" nechápala jsem. "Volala mi. Řekla, že jste se kvůli mně pohádali." Informoval mě s pohledem na peníze na stole a já jsem nemohla uvěřit tomu, že by se dobrovolně přiznala, jaké má s Petrem plány. "A kvůli čemu jsme se pohádali, to vám taky řekla?" zeptala jsem se se zkoumavým pohledem. "Tento drobný detail vynechala." Pousmál se a já poznala, že už to nechce dál řešit. "Zase utečete jako Popelka?" zakřenila jsem se. "Vlastně ano." Povzdechl si. "Ale tentokrát má Popelka kontakt na svého prince." Zasmál se tím ukázal svůj dokonalý chrup. "Myslím, že jsme si trošku vyměnili role." Řekla jsem a on přikývl na souhlas. "Budu muset jít." Změnil tón o oktávu níž. Vstal a pomalým krokem ke mne přišel blíž. Podala jsem mu papírek se svým škrabopisem a ucítila jsem nádhernou vůni jeho kabátu. S úsměvem mne políbil na čelo a zmizel mi z dohledu.
Ještě chvíli jsem líně věnovala pozornost místu, ze kterého mě políbil. Uvědomila jsem si, že se celá třesu a věděla jsem, že do noci budu hypnotizovat telefon, dokud se na něm neobjeví neznámé číslo. Bylo mi to jedno. Stejně tak mi byla ukradená i Andrea a všechno kolem. Měla jsem svého prince a na nic jiného jsem nemyslela.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anaiska->SB Anaiska->SB | Web | 12. února 2009 v 17:46 | Reagovat

Krásný... jako z nějakýho filmu. Neinspiroval tě na Petra náhodou Edward :D ?

2 verky verky | Web | 13. února 2009 v 18:00 | Reagovat

wow, já jen zírám :) dokonalý, jen tak dál, ty to daleko dotáhneš :) shltla jsem to jak malinu :D

a taky mám stejnou otázku...neinspiroval tě božský Edward?? :D :D

3 Parvaty,tvé SB Parvaty,tvé SB | Web | 13. února 2009 v 21:16 | Reagovat

zajímavé a hezké

4 Luna-SB Luna-SB | Web | 14. února 2009 v 23:15 | Reagovat

Jééé...kdyby se mi taky něco takového stalo....)

5 Kejsinka♥ - admin Kejsinka♥ - admin | Web | 15. února 2009 v 17:24 | Reagovat

nee neinspiroval... vlastně mě to ani nenapadlo :D

6 Janka Janka | Web | 15. února 2009 v 18:46 | Reagovat

hezu desing

7 Jaňula-Suzi-sbnko!♥♥♥♥ Jaňula-Suzi-sbnko!♥♥♥♥ | Web | 15. února 2009 v 20:46 | Reagovat

ahojky! teď jsem tu dlouho nebyla! ale myslím že sem chodila Peťula...... nějak nestíhám mno....:)

8 Peťula-Suzo...tvoe SBénko Peťula-Suzo...tvoe SBénko | Web | 20. února 2009 v 19:50 | Reagovat

Že tě to baví psát, já už bych se na to vyprdla!:-D

9 Jaňula-Suzi-sbnko! Jaňula-Suzi-sbnko! | Web | 28. února 2009 v 17:26 | Reagovat

super příběh

jinak , máš móóóóóócinky hezůdesing, jenom k tomu písmu strašně špatně se čte.....

Peťula-Suzi- no ty jí teda povzbuzujěš:)

10 hvajxqmeva hvajxqmeva | E-mail | Web | 23. dubna 2009 v 8:01 | Reagovat

NJCEf9  <a href="http://ylbsqmzspmpi.com/">ylbsqmzspmpi</a>, [url=http://vpskpcjufzfp.com/]vpskpcjufzfp[/url], [link=http://ebkkykkjdvpu.com/]ebkkykkjdvpu[/link], http://utxteiuwywmf.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama