Dvojitá lež

21. prosince 2008 v 21:11 | Kejsinka♥ |  povídky
Název: Dvojitá lež

Postavy: Harry Potter, Ron Weasley, Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová
Žánr: romantika, komedie (20%)
Autor: Kejsinka♥
(pozn.: povídka na přání pro Nelušku a Anjinkufreese)

--------------------------------------------------------------------------------------------------

"Rone?" uslyšel pisklavý dívčí hlas nedaleko svého pihatého ucha a pomalu otevřel oči. Celá třída včetně profesorky Trelawneyová na něj s otevřenou pusou zírala.
"Co se stalo?" vyprskl a všichni si mezi sebou začali šuškat. Jen Hermiona byla ve tváři červená jak rajské jablíčko a Harry se svůj škodolibý smích snažil zakrýt hlubokým odkašláním.
"Pane Weasley," otočila se na něj profesorka se svým skřípavým hlasem. "Dnes máte velice špatnou auru." Zadrmolila tajemně a Padma Pattilová vážně přikyvovala. "Vrátíme se zpět k věštění z čajových lístků."
"Co se stalo?" zeptal se Ron podruhé, tentokrát však byla otázka mířená Harrymu.
"To se ptáš mě?" uchechtl se. "Asi jsi usnul, no- a pak…" koktal "začal si vykřikovat Hermionino jméno." Dořekl a začal se opět smát. Zmatený Ron se koutkem oka podíval na Hermionu, která dělala, že ji zaujal profesorčin výklad.
"U merlinova vousu…" vzdychl nešťastně a mrzutě se zklátil na lavici.
Zvonění ke konci hodiny bral jako vysvobození, protože Levandule Brownová, kudrnatá dívka sedící nejblíže učitelskému stolu, na něj pozbytek hodiny házela ublížené pohledy.

"Ahoj Ginny!" pozdravili sborově Ronovu mladší sestru, když se vymotali z oválné učebny.
"Co věštění?" zeptala se, když stoupali po točitých schodech směrem k Buclaté dámě, u které se tlačilo nejméně dvacet prvňáčků.
"Neptej se, prosím tě." Breptl znechuceně Ron a Hermiona do Harryho musela loktem šťouchnout, aby opět nepropadl v nezadržitelný smích.
"Dracona de Vega." Pronesla Ginny heslo a Buclatá dáma pustila všechny do společenky. Jakmile vešli dovnitř, přilétl každému do ruky jeden křiklavě žlutý kus pergamenu, na němž stálo:






"Prasinky!" vykřikla nadšeně Hermiona a začala něco horoucně šeptat Ginny, která se každou chvíli pošklebovala na Harryho.
"Promiň Rone," přerušil je Harry "půjdu se ještě před spaním projít." Řekl a mrkl na Ginny, která se vypařila chvilku po něm. Setkali se u obrazu rytíře Fleundrea III., starého šedivého pána, který podle jeho příběhů, padl v bitvě u Stratobuchu.
"Harry!" uslyšel dívčí hlas nedaleko od chodby, kde už pár minut přešlapoval a za okamžik ji už svíral v náručí.
"Harry, já už dál nemůžu." Řekla Ginny sklesle a dala mu pusu na čelo. "Musíme to už Ronovi říct. Možná, že mu to už došlo."
"Co?" otázal se nepřestával ji hladit po vlasech.
"No, že se tajně scházíme." Vysvětlila.
"Ronovi? To bych neřekl. Poslední dobou je jak vyměněný, nezdá se ti? Někdy se chová úplně nemožně. Jako dneska při věštění." Zvýšil hlas. "Zkrátka," vzdychl. "mám o něj docela strach." Dořekl a dívka ho obejmula.
"Jestli chceš, můžu s ním promluvit, jsem jeho setra." Nabídla se.
"Nevím, jestli to je dobrý nápad. Nechci, aby jste se pohádali."
"Co to prosím tě říkáš? Proč bychom se měli hádat?" nechápala.
"No, vzpomeň si na vaše poslední promluvíme si. Celou noc jsi probrečela a Ron málem vybuchl vzteky." Připoměl a Ginny nejistě přikývla. "Asi máš pravdu, ale Hermiona by mu mohla pomoct, nemyslíš?"
"To je dobrý nápad." Zaradoval se. "Řeknu jí to zítra na snídani."
"To raději ne. Bude tam Ron. Ještě dnes s ní promluvím, dobře?" navrhla a Harry souhlasil.
"Fajn. Ale řeknu ti, že zrzavým holkám se těžko odolává." Ušklíbl se a chtěl ji políbit. Ginny sebou však prunce škubla.
"Zrzavým holkám?" zopakovala se dala ruce v bok.
"Tobě se těžko odolává." Opravil se a znovu se naklonil pro polibek, Ginny mu ale přiložila ukazováček na ústa a dodala. "Tobě taky." Usmála se a vášnivě ho políbila.

Přibližně za půl hodiny se museli rozloučit. Harry šel do společenky jako první, aby to nebylo nápadné. Ron s Hermionou stále seděli u krbu a tiše si povídali. Harry se k nim tichými kroky přibližoval a potom na ně vybafl.
"Waaaaaa!" vykřikl a divoce se přehoupl přes opěradlo saténového gauče, aby si mohl sednout mezi ně.
"Zatraceně, Harry!" pronesl Ron se svým obvyklým překvapeným výrazem ve tváři a u kousíček se posunul, aby mu uvolnil místo k sezení.
"Tak kde jsi byl, ty náš tuláku?" zeptala se Hermiona a podala mu ze stolu šálek horkého malinového čaje. "To máš na zahřátí."
"Ehm… byl jsem na školních pozemcích a potom jsem se zastavil u Hagrida." Zalhal a snažil se, aby to znělo přesvědčivě.
"U Hagrida? Vždyť ten byl tady na škole. Pomáhal prý Brumbálovi s plánem přestavby Velké síně." Oznámil mu Ron a Harry znervózněl. "Chci říct, že jsem byl jen u Hagridovi boudy. Uvnitř se nesvítilo tak jsem šel hned nazpět." Vymýšlel si.
"Tak to jo." Přikývl Ron a položil svou dlouhatánskou ruku na opěradlo za Harryho.
"Denní věštec!" křikl a podal si ze stolu černobílé noviny. "Je tam něco nového?" otočil se na Hermionu, která měla vždy všechno dopředu přečtené. Všiml si, že i její ruka je natáhlá za jeho hlavou stejně, jako ta Ronova, a proto se otočil a na malý okamžik spatřil, že jsou položené na sobě.
"Vy se držíte za ruce?" podivil se a promnul si obě oči.
"Ne, ne." Kroutil neustále hlavou Ron. "Vůbec ne."
"Jen jsem se dívala, jak má Ron ohavně okousané nehty." Řekla přísně Hermiona a vykulila na něj své velké hnědé oči.
"Ale, já jsem-"
"Harry," přerušila ho sotva začal mluvit. "jsi už ospalý a máš ospalé oči. Nejlépe uděláš, když si půjdeš lehnout."
"Nejsem unavený." Řekl chladně.
"Ale já ano." Zachránil situaci Ron a snažil se o zívnutí. "Dobrou noc." Broukl a byl pryč. Ještě chvíli tam oba mlčky seděli, potom Hermiona vstala a otočila se na Harryho, který byl zahleděný do divokého plamene v krbu.
"Uvidíme se zítra na snídani, Harry." Špitla na rozloučenou a odešla.
Kolem Harryho se rozhostilo ticho, ale v jeho hlavě řádilo doslova peklo. Vážně se jeho dva přátelé za jeho zády drželi za ruce? Co když ano?

"Ne, to není možné." Řekl napůl hlasitě a chytil se za špičky prstů u nohou. Určitě to není pravda. Hermiona se prostě jen dívala na Ronovi prsty. Ale proč mu na ně k sakru sahala?

V hlavě měl jeden velký zmatek. A co Ginny? Vážně chce prozradit Ronovi, že se spolu už půl roku tajně schází? Kdyby se to dozvěděl, roztrhal by ho na tisíc kousíčků. Už by to nebyl jeho nejlepší přítel a Hermiona by si musela vybrat mezi jím a Ronem. S kým by zůstala?
"Samozřejmě že s Ronem." Ušklíbl se. Už o tom nechtěl přemýšlet. Nechtěl přijmout myšlenku, že jejich kamarádství skončí. Možná, že to všechno až moc zveličuje, třeba se to časem urovná. Nebo ne?

---

"Rone? Spíš?" uslyšel Harry tichý dívčí hlas a otevřel oči. Byla ještě tma a všichni kolem spali. U Ronovi postele se krčila kudrnatá dívka ve světlém pyžamu.
"Hermiono? Stalo se něco? Co tady děláš?" odpověděl jí napůl vyděšený a napůl rozespalý Ron a posadil se na postel. Harry rychle zavřel oči a dělal že spí. Stále však napnutě poslouchal, co se bude dít dál.
"Omlouvám se, že tě budím, ale nemohla jsem spát. Mám špatný pocit kvůli Harrymu."
Jo tak ona má špatný pocit. Problesklo hlavou Harrymu.

"A kvůli tomu mě budíš uprostřed noci?" vyštěkl. "Dneska jsme udělali chybu. Harry se nesmí dozvědět, že se za jeho zády tajně scházíme."
Takže je to pravda! Všechny Harryho hrozivé myšlenky se mu opět vrátily do hlavy.

"Já vím, ale nemůžeme mu pořád takhle lhát." Škytla Hermiona. Harry na okamžik otevřel oči a spatřil dvě osoby sedící vedle sebe.
"Snad mu to nechceš říct?" zeptal se nedůvěřivě.
"Já nevím. Ale tajit to už dál nemůžeme. Po dnešním večeru už určitě něco tuší." Šeptla nešťastně.
Harry měl stále dokořán otevřené oči.

"Hermiono," promluvil Ron. "nemysli teď na to a jdi spát. Ráno si ovšem promluvíme." Rozhodl nakonec a políbil ji na tvář.
"Fajn, ale takhle to dál jít nemůže, to doufám chápeš." Řekla ještě, ale Ron ji utišil dalším polibkem. Tentokrát na rty.
Harrymu se zvedl žaludek. Cítil se jak ve špatném filmu. Tohle přece není pravda!

"Dobrou noc." Rozloučil se.
"Dobrou. Miluji tě."
Tohle bylo na Harryho moc. Přál si, aby usnul a nikdy se neprobudil. Myslel si, že tohle ustojí, ale mýlil se. Bylo tak zvláštní, tak nesnesitelné vidět, své dva nejlepší přátelé jak si vyznávají lásku. Mírně se naklonil z postele aby zjistil, jestli Ron spí. K jeho štěstí byl otočený hlavou ke zdi a tak se Harry mohl beze svědku podívat kolik je hodin. Za pět minut půlnoc. Řekl si pro sebe a obrátil se na záda. Za pár okamžiků se mu začaly klížit oči a tvrdě usnul.


Do Harryho uší si prorážel cestu ohlušující cinkot budíku. Překulil se na druhou stranu, aby ho zaklapl, ale něco mu v tom zabránilo.
"No konečně! Zrovna jsem tě chtěl jít vzbudit." Spustil Ron sedící na jeho posteli a zamával Harrymu před očima několika galeony. "Prasinky!" zazpíval a hbitě vstal. Harry musel ještě chvíli mlčky ležel, aby si vybavil vše, co se včera odehrálo.
"Jestli chceš stihnout snídani, tak by sis měl pohnout." Ozval se znovu a hodil mu na postel hábit.
"Běž napřed!" zavolal na něj. "Uvidíme se na snídani." Řekl aby se vyhnul společnému odchodu ze společensky. Nevěděl, jak se teď má k němu a Hermioně chovat. Ani jeden z nich netuší, že jejich noční hovor vyslechl někdo třetí. Musí předstírat, že se nic nestalo.

-------------

"Harry! Ahoj!" poklepala mu na záda Ginny, která stejně jako on mířila na snídani. Harry se rozhlédl, jestli někde není Ron nebo Hermiona a dal Ginny polibek na tvář. "Dobré ráno."
Zrzka se usmála a chytla ho za ruku.
"Musím ti pak něco říct." Řekl vážně.
"Dobře. Ale teď hlavně přemýšlej, jak se vyhnout Prasinkám strávených s Hermionou a Lonánkem." Řekla pisklavým hláskem tak, že ji málem Harry neporozuměl.
"Hm…" zabručel sklesle a pustil její ruku, jelikož se blížili k Velké síni. Ginny na něj souhlasně kývla a prstem ukázala na jejich dva kamarády.
"Dobré ráno!" přivítala je s mírným úsměvem Hermiona a Ron jen přikývl. "Co si dáte? Dneska se moc povedly toasty, ale raději se nepřejezte, v Prasinkách bude jídla dost." Zahlaholila starostlivě.
"Nechceš nás rovnou nakrmit?" zeptala se Ginny a na talíř si naložila dva croasany.
"Omlouvám se." Špitla a přisunula několik talířů blíž k Harrymu.
"Zase má Prasinkovou náladu." Zadrmolil Ron tiše své sestře, která se pod stolem držela s Harrym za ruku.
Když konečně dojedli, odebrali se společně se skupinkou mladších studentů na školní pozemky, kde se obvykle shromažďovali žáci, kteří jeli do Prasinek. Dnes se tam netlačilo nkolik malých skupinek, ale celé Bradavice. Profesorka McGonagallová byla obklopena několika dívkami z Havraspáru a v ruce držela spousty pergamenu. Jakmile ji čtveřice dala i své povolenky k návštěvě vyhlášené vesnice, vydali se na cestu.
Cestou se Ron s Ginny dohadovali, jaké obchůdky navštíví. Hermiona mezitím studovala letáček o Chroptící chýši a Harry mlčky sledoval špičky svých bot, které se střídali s jeho rychlou chůzí.
"Páni!" vykřikla náhle Hermiona.
"Co se děje?" otočila se na ni se zájmem Ginny a rozhlížela se kolem.
"Věděli jste, že CHáCHá už stojí přes pětiset let?" nadhodila s nadšením v hlase.
"Co je CHáCHá?" zeptal se Ron se zdviženým obočím.
"Chroptící chýše." Odpověděla jakoby to bylo naprosto samozřejmé a sourozenci mrzutě zakoulely očima.
Slova se ujala profesorka McGonagallová. "Takže, přesně na tomhle místě se sejdeme za devět hodin. To znamená v pět hodin tady. Na nikoho nečekáme." A s těmito slovy odešla. Dav se rozdělil na několik velkých skupin, které kráčeli každá jiným směrem.
"Bezva. Tak kam jdeme?" zeptal se Ron, když už tam zůstali jen oni čtyři. "Tuším, že Hermiona se chce podívat na tu svoji CHáCHá." Odhadl.
"Správně." Souhlasila.
"Já chci do Medového ráje." Nadhodila Ginny.
"Tak já půjdu s tebou." Oznámil Harry a otočil se na Rona.
"Chceš jít s námi?" zeptal se i když tušil odpověď.
"Ehm… asi ne. Půjdu s Hermionou pokud vám to nevadí." Odpověděl rádoby ledabyle.
"Vůbec ne." Řekl ostře Harry a každá dvojice se vydala jiným směrem.

"Tak kam půjdeme?" zeptala se zvesel Ginny a mírně poskočila.
"Myslel jsem, že chceš jít do Medového ráje?" podivil se Harry.
"Chtěla jsem." Připustila. "Ale když s námi nejdou ti dva, tak bych se šla raději zašít k madame Pacinkové. Co říkáš?"
"Čteš mi myšlenky." Usmál se a společně zamířili do malé kavárny uprostřed vesnice. Tam jí Harry vyklopil vše, co včerejší noc zaslechl včetně jejich malého incidentu ve Společenské místnosti. Ginny nemohla uvěřit vlastním uším.
"Děláš si ze mě legraci? To snad není možné." Vychrlila ze sebe u šálku borůvkového čaje. "Přes všechnu snahu nedokážu pochopit, jak někdo jako Hermiona, může stát o mého nemotorného bratříčka." Řekla a zachytila Harryho ztrápený pohled.
"Harry, třeba to ani není pravda." Utěšovala ho a hladila po tváři.
"Není pravda? V tom případě, co to znamenalo včera v noci?" zvýšil hlas.
"To je fakt." Připustila. "Víš co, mám nápad. Půjdeme si s nimi o tom promluvit." Navrhla a usrkla si s čaje.
"Teď hned?" zeptal se a Ginny přikývla. "Tak dobře." řekl tiše a políbil ji na tvář. Harry nechal na stole několik galeonů a rychlým krokem pádili směrem ke Chroptící chýši. Cestou mezi sebou nepromluvili ani slovo. Jejich myšlenky se však toulaly nedaleko od Rona a Hermiony. Nedalo by se říct, kdo z nich byl z toho vyděšenější. Harry stále doufal, že je o jen zlý sen. Jeho obavy se však již brzy vyplnily. Nebylo těžké je na nevelké mýtince najít.
"Támhle jsou!" ukázala Ginny prstem na zamilovaný pár, který seděl na širokém pařezu.
"Ehm…no, to je teda síla." Vykoktala a chytla Harryho za ruku, snad aby měl pocit, že stojí při něm. Harry se zhluboka nadechl. "Víš jistě, že s nimi chceme mluvit?"
"Ano. Jednou by to stejně prasklo." Řekla a Harry věděl, že má pravdu.
"Počkáme až se od sebe odtrhnou nebo tam jdeme teď?" zeptal se, když se jejich kamarádi začali líbat. Ginny znechuceně polkla, z čehož Harry usoudil, že raději počkají.
"Už se do sebe odlepili?" zeptal se Harry po pár minutách.
"Ne, ale vypadá to nadějně." Odpověděla. "Počkej! Možná, že už-" zadoufala. "Ne, už jsou zase v sobě." Řekla sklesle a znuděně se svalila na zem za Harrym. Lehli si vedle sebe na měkký trávník a zdola pozorovali chvějící se listí na stromech.
"Mám pocit, že jsem nějakém zlém snu a nemůžu se probudit." Prohodil smutně. Ginny se k němu naklonila a rukou mu něžně prohrábla černé vlasy.
"Harry, nedělej si z toho hlavu. Máš přece mě." Řekla a dlouze se políbili.
"No já teda koukám!" uslyšeli nad sebou Ronův hlas a rychle vstali. "To si teda pěkný kamarád, Harry, když se tajně muckáš s mojí malou sestrou." Řekl naštvaně a Hermiona na okamžik otevřela ústa, aby ho okřikla.
"Já nejsem malá holka, Rone!" bránila se Ginny a ve tváři byla stejně rudá, jako on.
"Hm…" odkašlal si Harry. "Ty máš zrovna co říkat! Myslíš, že nevíme, že spolu s Hermionou potají chodíte?" zařval a ob rázem ztichli.
"Jak- jak dlouho to víte?" škytla Hermiona.
"Harry včera v noci slyšel, jak se o tom bavíte a teď jsme vás viděli jak se-" zastavila se na moment. "-líbáte." Řekl za ni Harry.
"Chtěli jsme vám to říct!" vykřikla zoufale Hermiona.
"Vy jste nám ale taky lhali, takže jsme na tom úplně stejně." Připomenul Harry.
"To teda nejsme! Nechápu, jak jsi mohl za mými zadá chodit s Ginny. Vždyť je to moje sestra!" rozkřikl se Ron.
"Přestaň, Ronalde!" okřikla ho Ginny. "Už nejsem malé děcko! Nevím, proč by jsme to měli říct a vy nám ne!"
"Přestaňte!" ozvala se náhle Hermiona a všichni zmlkli. Takhle rozzuřenou ji snad ještě nikdo neviděl. Dlaně tiskla v pěst a ve tváři byla až neuvěřitelně rudá.
"Chováte se jako- jako… to je jedno." Vydechla. "Nemohli bychom na to zapomenout?" křikla a všichni si teď vedle ní připadali nesmírně trapně. První, kdo se odvážil přerušit to ticho, které všechny svíralo, byla Ginny.
"Hermiona má pravdu. Neměli jsme vám lhát. Omlouváme se." Špitla a Ron se podíval na Harryho, který na usmířenou přikývl.
"Dobře, teď je řada na vás." Řekla ještě a Hermiona se ujala slova.
"My se rovněž omlouváme a myslím, že by bylo správné si slíbit, že už jsi nikdy nebude lhát. Alespoň v tomhle ne." Navrhla.
"Souhlasím." Broukl netrpělivě Harry a Ginny s Ronem se přidali. "Je tedy všechno v pohodě?"
"Je, ale pokud Ginny…" začal výhružně Ron a Harry se na něj zkřiva podíval. "…ublížíš, vyřídíme si to." Dořekl s úsměvem na tváři a podal mu ruku na znamení míru.
"Jsem tak ráda, že je to za námi." Zasmála se Hermiona a poskočila radostí.
"To já taky. Umíš si představit, že by byl Harry na Voldemorta sám?" zavtipkovala Ginny a Ron sebou vyplašeně cukl.
"Ginny! Neříkal jsem ti, že nemáš vyslovovat Voldemortovo jméno nahlas?!" vyštěkl a všichni se zasmáli.
"Dneska už je toho na tebe moc, starouši." Poplácala ho zrzka po zádech. "Pojďme si raději někam sednout!"
"Co takhle Děravý kotel?" otázal se Harry a z jejich výrazu ve tváři pochopil, že to asi nebude dobrá volba.


Nakonec strávili docela příjemné odpoledne v cukrárně Chutné pochoutky, které si vybojovala Hermiona. Odpoledne bylo docela příjemné proto, že se Ron přejedl Hranatých žvýkaček a pozvracel profesorce McGonagallové hábit. Naštěstí ho Ginny ujistila, že fotku, jak zvrací, nikde na škole nerozvěsí, takže jí a Harrymu "znova" dovolil chodit.

THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anaiska->SB Anaiska->SB | Web | 21. prosince 2008 v 22:10 | Reagovat

tak to se fakt povedlo! hezkej námět, hlavně to, že si oba páry lhaly... ale vyjasnilo se to a dopadlo dobře. tak to mám nejradši :)

2 Anaiska->SB Anaiska->SB | Web | 22. prosince 2008 v 8:49 | Reagovat

a ještě něco. jestli chceš ode mě Vánoční dárek, pojď si ho vyzvednout na adrese: http://hoku.blog.cz/0812/pro-vas-k-vanocum

pá pá :)

3 nat nat | Web | 26. prosince 2008 v 14:56 | Reagovat

jj,super ,mě se to moc líbilo.

4 Neluška Neluška | Web | 1. ledna 2009 v 11:57 | Reagovat

děkujíí ti je to krásné!!!

5 anjinkafreese anjinkafreese | 25. ledna 2009 v 13:15 | Reagovat

kují kují mocinky pěkné:)

6 ClaireM ClaireM | Web | 15. února 2009 v 21:16 | Reagovat

Tak to je super... Je dobře, že se mezi sebou ani moc nepohádali... A chudák McGonagallová, poblitej hábit jí nezávidím... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama