Prosinec 2008

Spřátelené blogy

29. prosince 2008 v 16:43 | Kejsinka♥ |  články na odkazy

Návštěvnost (22.12. 2008 - 28.12. 2008)

29. prosince 2008 v 16:17 | Kejsinka♥ |  nástěnka
Navstevnost za minuly tyden (22.12. 2008 - 28.12. 2008) je:
Pondeli: 28
Utery: 21
Streda: 14
Ctvrtek: 12
Patek: 33
Sobota: 29
Nedele: 29

Celkem: 166

Děkuji :-*

PS: od 30.12.2008 do 3.1.2009 tady nebudu tak Vám už dopředu přeji šťastný nový rok 2009!

anias.blog.cz

29. prosince 2008 v 16:07 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy

Majitel: Anias

jamesshesiriusshe.blog.cz

27. prosince 2008 v 12:10 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy

Majitel: Siriusshe a Jamesshe

Ježíííšek :-*

26. prosince 2008 v 18:24 | Kejsinka♥ |  nástěnka
Ahojky!
Tak jaký byl Ježíšek? U mě hooodně bohatý. Dostala jsem stojan na kreslení, vytoužené Bajky barda Beedleho, obrovský kalendář s Danielem Radcliffem, různou kosmetiku a hadřííky :) Takže na to, že jsem čekala pod stromkem 2 nebo tři dárky tak jsem pěkně koukala :D Doufám, že u vís to bylo podobné.
Jinak... novinky: U povídky ...s druhého konce najdete nový obrázek Lily ve večerních šatek, dále mám nové SBéééčko a založila jsem novou rubriku s názvem Kritika povídek.
Zpráva pro CajushHP: ten slash zřejmě nestihnu do 28.12. dodělat takže počítej s větším zpožděním. Omlouvám se.
Mějte se krásně. Joo a nějaký ten koment by potěšil :)
Kejsinka♥

kritika povídek

26. prosince 2008 v 18:08 | Kejsinka♥ |  kritika povídek
Kritika povídek
----------------------------------------------------
Do komentářů pod článkem mi můžete napsat Váš čistě objektivní názor na mé povídky.
Přeji si, aby jste mi napsali například co se Vám na povídce líbí/nelíbí, co by jste změnili popř.vylepšili, ...
Na komentáře nebudu odpovídat.
Děkuji.
Kejsinka♥

lighty-green.blog.cz

26. prosince 2008 v 18:03 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy
Blog: www.lighty-green.blog.cz

Majitel: Lighty Green

Merry Christmas and happy new year!

23. prosince 2008 v 21:05 | Kejsinka♥ |  nástěnka

Veselé Vánoce!

Tímto bych chtěla popřát nejen svým milovaným SB, ale všem čtenářům mého blogu VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2009!
...a samozřejmě hodně dárečků pod stromečkem, spousty pohody a klidu a taky ať Vás nebolí očička od televize :D pač mě už bolí :D

Mějte se krásně :)
Kejsinka♥

macush.blog.cz

22. prosince 2008 v 20:22 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy

Majitel: Macush

Přání k Vánocům od ANAISKY

22. prosince 2008 v 9:07 | Kejsinka♥

Dvojitá lež

21. prosince 2008 v 21:11 | Kejsinka♥ |  povídky
Název: Dvojitá lež

Postavy: Harry Potter, Ron Weasley, Hermiona Grangerová, Ginny Weasleyová
Žánr: romantika, komedie (20%)
Autor: Kejsinka♥
(pozn.: povídka na přání pro Nelušku a Anjinkufreese)

--------------------------------------------------------------------------------------------------

"Rone?" uslyšel pisklavý dívčí hlas nedaleko svého pihatého ucha a pomalu otevřel oči. Celá třída včetně profesorky Trelawneyová na něj s otevřenou pusou zírala.
"Co se stalo?" vyprskl a všichni si mezi sebou začali šuškat. Jen Hermiona byla ve tváři červená jak rajské jablíčko a Harry se svůj škodolibý smích snažil zakrýt hlubokým odkašláním.
"Pane Weasley," otočila se na něj profesorka se svým skřípavým hlasem. "Dnes máte velice špatnou auru." Zadrmolila tajemně a Padma Pattilová vážně přikyvovala. "Vrátíme se zpět k věštění z čajových lístků."
"Co se stalo?" zeptal se Ron podruhé, tentokrát však byla otázka mířená Harrymu.
"To se ptáš mě?" uchechtl se. "Asi jsi usnul, no- a pak…" koktal "začal si vykřikovat Hermionino jméno." Dořekl a začal se opět smát. Zmatený Ron se koutkem oka podíval na Hermionu, která dělala, že ji zaujal profesorčin výklad.
"U merlinova vousu…" vzdychl nešťastně a mrzutě se zklátil na lavici.
Zvonění ke konci hodiny bral jako vysvobození, protože Levandule Brownová, kudrnatá dívka sedící nejblíže učitelskému stolu, na něj pozbytek hodiny házela ublížené pohledy.

"Ahoj Ginny!" pozdravili sborově Ronovu mladší sestru, když se vymotali z oválné učebny.
"Co věštění?" zeptala se, když stoupali po točitých schodech směrem k Buclaté dámě, u které se tlačilo nejméně dvacet prvňáčků.
"Neptej se, prosím tě." Breptl znechuceně Ron a Hermiona do Harryho musela loktem šťouchnout, aby opět nepropadl v nezadržitelný smích.
"Dracona de Vega." Pronesla Ginny heslo a Buclatá dáma pustila všechny do společenky. Jakmile vešli dovnitř, přilétl každému do ruky jeden křiklavě žlutý kus pergamenu, na němž stálo:






"Prasinky!" vykřikla nadšeně Hermiona a začala něco horoucně šeptat Ginny, která se každou chvíli pošklebovala na Harryho.
"Promiň Rone," přerušil je Harry "půjdu se ještě před spaním projít." Řekl a mrkl na Ginny, která se vypařila chvilku po něm. Setkali se u obrazu rytíře Fleundrea III., starého šedivého pána, který podle jeho příběhů, padl v bitvě u Stratobuchu.
"Harry!" uslyšel dívčí hlas nedaleko od chodby, kde už pár minut přešlapoval a za okamžik ji už svíral v náručí.
"Harry, já už dál nemůžu." Řekla Ginny sklesle a dala mu pusu na čelo. "Musíme to už Ronovi říct. Možná, že mu to už došlo."
"Co?" otázal se nepřestával ji hladit po vlasech.
"No, že se tajně scházíme." Vysvětlila.
"Ronovi? To bych neřekl. Poslední dobou je jak vyměněný, nezdá se ti? Někdy se chová úplně nemožně. Jako dneska při věštění." Zvýšil hlas. "Zkrátka," vzdychl. "mám o něj docela strach." Dořekl a dívka ho obejmula.
"Jestli chceš, můžu s ním promluvit, jsem jeho setra." Nabídla se.
"Nevím, jestli to je dobrý nápad. Nechci, aby jste se pohádali."
"Co to prosím tě říkáš? Proč bychom se měli hádat?" nechápala.
"No, vzpomeň si na vaše poslední promluvíme si. Celou noc jsi probrečela a Ron málem vybuchl vzteky." Připoměl a Ginny nejistě přikývla. "Asi máš pravdu, ale Hermiona by mu mohla pomoct, nemyslíš?"
"To je dobrý nápad." Zaradoval se. "Řeknu jí to zítra na snídani."
"To raději ne. Bude tam Ron. Ještě dnes s ní promluvím, dobře?" navrhla a Harry souhlasil.
"Fajn. Ale řeknu ti, že zrzavým holkám se těžko odolává." Ušklíbl se a chtěl ji políbit. Ginny sebou však prunce škubla.
"Zrzavým holkám?" zopakovala se dala ruce v bok.
"Tobě se těžko odolává." Opravil se a znovu se naklonil pro polibek, Ginny mu ale přiložila ukazováček na ústa a dodala. "Tobě taky." Usmála se a vášnivě ho políbila.

Přibližně za půl hodiny se museli rozloučit. Harry šel do společenky jako první, aby to nebylo nápadné. Ron s Hermionou stále seděli u krbu a tiše si povídali. Harry se k nim tichými kroky přibližoval a potom na ně vybafl.
"Waaaaaa!" vykřikl a divoce se přehoupl přes opěradlo saténového gauče, aby si mohl sednout mezi ně.
"Zatraceně, Harry!" pronesl Ron se svým obvyklým překvapeným výrazem ve tváři a u kousíček se posunul, aby mu uvolnil místo k sezení.
"Tak kde jsi byl, ty náš tuláku?" zeptala se Hermiona a podala mu ze stolu šálek horkého malinového čaje. "To máš na zahřátí."
"Ehm… byl jsem na školních pozemcích a potom jsem se zastavil u Hagrida." Zalhal a snažil se, aby to znělo přesvědčivě.
"U Hagrida? Vždyť ten byl tady na škole. Pomáhal prý Brumbálovi s plánem přestavby Velké síně." Oznámil mu Ron a Harry znervózněl. "Chci říct, že jsem byl jen u Hagridovi boudy. Uvnitř se nesvítilo tak jsem šel hned nazpět." Vymýšlel si.
"Tak to jo." Přikývl Ron a položil svou dlouhatánskou ruku na opěradlo za Harryho.
"Denní věštec!" křikl a podal si ze stolu černobílé noviny. "Je tam něco nového?" otočil se na Hermionu, která měla vždy všechno dopředu přečtené. Všiml si, že i její ruka je natáhlá za jeho hlavou stejně, jako ta Ronova, a proto se otočil a na malý okamžik spatřil, že jsou položené na sobě.
"Vy se držíte za ruce?" podivil se a promnul si obě oči.
"Ne, ne." Kroutil neustále hlavou Ron. "Vůbec ne."
"Jen jsem se dívala, jak má Ron ohavně okousané nehty." Řekla přísně Hermiona a vykulila na něj své velké hnědé oči.
"Ale, já jsem-"
"Harry," přerušila ho sotva začal mluvit. "jsi už ospalý a máš ospalé oči. Nejlépe uděláš, když si půjdeš lehnout."
"Nejsem unavený." Řekl chladně.
"Ale já ano." Zachránil situaci Ron a snažil se o zívnutí. "Dobrou noc." Broukl a byl pryč. Ještě chvíli tam oba mlčky seděli, potom Hermiona vstala a otočila se na Harryho, který byl zahleděný do divokého plamene v krbu.
"Uvidíme se zítra na snídani, Harry." Špitla na rozloučenou a odešla.
Kolem Harryho se rozhostilo ticho, ale v jeho hlavě řádilo doslova peklo. Vážně se jeho dva přátelé za jeho zády drželi za ruce? Co když ano?

"Ne, to není možné." Řekl napůl hlasitě a chytil se za špičky prstů u nohou. Určitě to není pravda. Hermiona se prostě jen dívala na Ronovi prsty. Ale proč mu na ně k sakru sahala?

V hlavě měl jeden velký zmatek. A co Ginny? Vážně chce prozradit Ronovi, že se spolu už půl roku tajně schází? Kdyby se to dozvěděl, roztrhal by ho na tisíc kousíčků. Už by to nebyl jeho nejlepší přítel a Hermiona by si musela vybrat mezi jím a Ronem. S kým by zůstala?
"Samozřejmě že s Ronem." Ušklíbl se. Už o tom nechtěl přemýšlet. Nechtěl přijmout myšlenku, že jejich kamarádství skončí. Možná, že to všechno až moc zveličuje, třeba se to časem urovná. Nebo ne?

---

"Rone? Spíš?" uslyšel Harry tichý dívčí hlas a otevřel oči. Byla ještě tma a všichni kolem spali. U Ronovi postele se krčila kudrnatá dívka ve světlém pyžamu.
"Hermiono? Stalo se něco? Co tady děláš?" odpověděl jí napůl vyděšený a napůl rozespalý Ron a posadil se na postel. Harry rychle zavřel oči a dělal že spí. Stále však napnutě poslouchal, co se bude dít dál.
"Omlouvám se, že tě budím, ale nemohla jsem spát. Mám špatný pocit kvůli Harrymu."
Jo tak ona má špatný pocit. Problesklo hlavou Harrymu.

"A kvůli tomu mě budíš uprostřed noci?" vyštěkl. "Dneska jsme udělali chybu. Harry se nesmí dozvědět, že se za jeho zády tajně scházíme."
Takže je to pravda! Všechny Harryho hrozivé myšlenky se mu opět vrátily do hlavy.

"Já vím, ale nemůžeme mu pořád takhle lhát." Škytla Hermiona. Harry na okamžik otevřel oči a spatřil dvě osoby sedící vedle sebe.
"Snad mu to nechceš říct?" zeptal se nedůvěřivě.
"Já nevím. Ale tajit to už dál nemůžeme. Po dnešním večeru už určitě něco tuší." Šeptla nešťastně.
Harry měl stále dokořán otevřené oči.

"Hermiono," promluvil Ron. "nemysli teď na to a jdi spát. Ráno si ovšem promluvíme." Rozhodl nakonec a políbil ji na tvář.
"Fajn, ale takhle to dál jít nemůže, to doufám chápeš." Řekla ještě, ale Ron ji utišil dalším polibkem. Tentokrát na rty.
Harrymu se zvedl žaludek. Cítil se jak ve špatném filmu. Tohle přece není pravda!

"Dobrou noc." Rozloučil se.
"Dobrou. Miluji tě."
Tohle bylo na Harryho moc. Přál si, aby usnul a nikdy se neprobudil. Myslel si, že tohle ustojí, ale mýlil se. Bylo tak zvláštní, tak nesnesitelné vidět, své dva nejlepší přátelé jak si vyznávají lásku. Mírně se naklonil z postele aby zjistil, jestli Ron spí. K jeho štěstí byl otočený hlavou ke zdi a tak se Harry mohl beze svědku podívat kolik je hodin. Za pět minut půlnoc. Řekl si pro sebe a obrátil se na záda. Za pár okamžiků se mu začaly klížit oči a tvrdě usnul.


Do Harryho uší si prorážel cestu ohlušující cinkot budíku. Překulil se na druhou stranu, aby ho zaklapl, ale něco mu v tom zabránilo.
"No konečně! Zrovna jsem tě chtěl jít vzbudit." Spustil Ron sedící na jeho posteli a zamával Harrymu před očima několika galeony. "Prasinky!" zazpíval a hbitě vstal. Harry musel ještě chvíli mlčky ležel, aby si vybavil vše, co se včera odehrálo.
"Jestli chceš stihnout snídani, tak by sis měl pohnout." Ozval se znovu a hodil mu na postel hábit.
"Běž napřed!" zavolal na něj. "Uvidíme se na snídani." Řekl aby se vyhnul společnému odchodu ze společensky. Nevěděl, jak se teď má k němu a Hermioně chovat. Ani jeden z nich netuší, že jejich noční hovor vyslechl někdo třetí. Musí předstírat, že se nic nestalo.

-------------

"Harry! Ahoj!" poklepala mu na záda Ginny, která stejně jako on mířila na snídani. Harry se rozhlédl, jestli někde není Ron nebo Hermiona a dal Ginny polibek na tvář. "Dobré ráno."
Zrzka se usmála a chytla ho za ruku.
"Musím ti pak něco říct." Řekl vážně.
"Dobře. Ale teď hlavně přemýšlej, jak se vyhnout Prasinkám strávených s Hermionou a Lonánkem." Řekla pisklavým hláskem tak, že ji málem Harry neporozuměl.
"Hm…" zabručel sklesle a pustil její ruku, jelikož se blížili k Velké síni. Ginny na něj souhlasně kývla a prstem ukázala na jejich dva kamarády.
"Dobré ráno!" přivítala je s mírným úsměvem Hermiona a Ron jen přikývl. "Co si dáte? Dneska se moc povedly toasty, ale raději se nepřejezte, v Prasinkách bude jídla dost." Zahlaholila starostlivě.
"Nechceš nás rovnou nakrmit?" zeptala se Ginny a na talíř si naložila dva croasany.
"Omlouvám se." Špitla a přisunula několik talířů blíž k Harrymu.
"Zase má Prasinkovou náladu." Zadrmolil Ron tiše své sestře, která se pod stolem držela s Harrym za ruku.
Když konečně dojedli, odebrali se společně se skupinkou mladších studentů na školní pozemky, kde se obvykle shromažďovali žáci, kteří jeli do Prasinek. Dnes se tam netlačilo nkolik malých skupinek, ale celé Bradavice. Profesorka McGonagallová byla obklopena několika dívkami z Havraspáru a v ruce držela spousty pergamenu. Jakmile ji čtveřice dala i své povolenky k návštěvě vyhlášené vesnice, vydali se na cestu.
Cestou se Ron s Ginny dohadovali, jaké obchůdky navštíví. Hermiona mezitím studovala letáček o Chroptící chýši a Harry mlčky sledoval špičky svých bot, které se střídali s jeho rychlou chůzí.
"Páni!" vykřikla náhle Hermiona.
"Co se děje?" otočila se na ni se zájmem Ginny a rozhlížela se kolem.
"Věděli jste, že CHáCHá už stojí přes pětiset let?" nadhodila s nadšením v hlase.
"Co je CHáCHá?" zeptal se Ron se zdviženým obočím.
"Chroptící chýše." Odpověděla jakoby to bylo naprosto samozřejmé a sourozenci mrzutě zakoulely očima.
Slova se ujala profesorka McGonagallová. "Takže, přesně na tomhle místě se sejdeme za devět hodin. To znamená v pět hodin tady. Na nikoho nečekáme." A s těmito slovy odešla. Dav se rozdělil na několik velkých skupin, které kráčeli každá jiným směrem.
"Bezva. Tak kam jdeme?" zeptal se Ron, když už tam zůstali jen oni čtyři. "Tuším, že Hermiona se chce podívat na tu svoji CHáCHá." Odhadl.
"Správně." Souhlasila.
"Já chci do Medového ráje." Nadhodila Ginny.
"Tak já půjdu s tebou." Oznámil Harry a otočil se na Rona.
"Chceš jít s námi?" zeptal se i když tušil odpověď.
"Ehm… asi ne. Půjdu s Hermionou pokud vám to nevadí." Odpověděl rádoby ledabyle.
"Vůbec ne." Řekl ostře Harry a každá dvojice se vydala jiným směrem.

"Tak kam půjdeme?" zeptala se zvesel Ginny a mírně poskočila.
"Myslel jsem, že chceš jít do Medového ráje?" podivil se Harry.
"Chtěla jsem." Připustila. "Ale když s námi nejdou ti dva, tak bych se šla raději zašít k madame Pacinkové. Co říkáš?"
"Čteš mi myšlenky." Usmál se a společně zamířili do malé kavárny uprostřed vesnice. Tam jí Harry vyklopil vše, co včerejší noc zaslechl včetně jejich malého incidentu ve Společenské místnosti. Ginny nemohla uvěřit vlastním uším.
"Děláš si ze mě legraci? To snad není možné." Vychrlila ze sebe u šálku borůvkového čaje. "Přes všechnu snahu nedokážu pochopit, jak někdo jako Hermiona, může stát o mého nemotorného bratříčka." Řekla a zachytila Harryho ztrápený pohled.
"Harry, třeba to ani není pravda." Utěšovala ho a hladila po tváři.
"Není pravda? V tom případě, co to znamenalo včera v noci?" zvýšil hlas.
"To je fakt." Připustila. "Víš co, mám nápad. Půjdeme si s nimi o tom promluvit." Navrhla a usrkla si s čaje.
"Teď hned?" zeptal se a Ginny přikývla. "Tak dobře." řekl tiše a políbil ji na tvář. Harry nechal na stole několik galeonů a rychlým krokem pádili směrem ke Chroptící chýši. Cestou mezi sebou nepromluvili ani slovo. Jejich myšlenky se však toulaly nedaleko od Rona a Hermiony. Nedalo by se říct, kdo z nich byl z toho vyděšenější. Harry stále doufal, že je o jen zlý sen. Jeho obavy se však již brzy vyplnily. Nebylo těžké je na nevelké mýtince najít.
"Támhle jsou!" ukázala Ginny prstem na zamilovaný pár, který seděl na širokém pařezu.
"Ehm…no, to je teda síla." Vykoktala a chytla Harryho za ruku, snad aby měl pocit, že stojí při něm. Harry se zhluboka nadechl. "Víš jistě, že s nimi chceme mluvit?"
"Ano. Jednou by to stejně prasklo." Řekla a Harry věděl, že má pravdu.
"Počkáme až se od sebe odtrhnou nebo tam jdeme teď?" zeptal se, když se jejich kamarádi začali líbat. Ginny znechuceně polkla, z čehož Harry usoudil, že raději počkají.
"Už se do sebe odlepili?" zeptal se Harry po pár minutách.
"Ne, ale vypadá to nadějně." Odpověděla. "Počkej! Možná, že už-" zadoufala. "Ne, už jsou zase v sobě." Řekla sklesle a znuděně se svalila na zem za Harrym. Lehli si vedle sebe na měkký trávník a zdola pozorovali chvějící se listí na stromech.
"Mám pocit, že jsem nějakém zlém snu a nemůžu se probudit." Prohodil smutně. Ginny se k němu naklonila a rukou mu něžně prohrábla černé vlasy.
"Harry, nedělej si z toho hlavu. Máš přece mě." Řekla a dlouze se políbili.
"No já teda koukám!" uslyšeli nad sebou Ronův hlas a rychle vstali. "To si teda pěkný kamarád, Harry, když se tajně muckáš s mojí malou sestrou." Řekl naštvaně a Hermiona na okamžik otevřela ústa, aby ho okřikla.
"Já nejsem malá holka, Rone!" bránila se Ginny a ve tváři byla stejně rudá, jako on.
"Hm…" odkašlal si Harry. "Ty máš zrovna co říkat! Myslíš, že nevíme, že spolu s Hermionou potají chodíte?" zařval a ob rázem ztichli.
"Jak- jak dlouho to víte?" škytla Hermiona.
"Harry včera v noci slyšel, jak se o tom bavíte a teď jsme vás viděli jak se-" zastavila se na moment. "-líbáte." Řekl za ni Harry.
"Chtěli jsme vám to říct!" vykřikla zoufale Hermiona.
"Vy jste nám ale taky lhali, takže jsme na tom úplně stejně." Připomenul Harry.
"To teda nejsme! Nechápu, jak jsi mohl za mými zadá chodit s Ginny. Vždyť je to moje sestra!" rozkřikl se Ron.
"Přestaň, Ronalde!" okřikla ho Ginny. "Už nejsem malé děcko! Nevím, proč by jsme to měli říct a vy nám ne!"
"Přestaňte!" ozvala se náhle Hermiona a všichni zmlkli. Takhle rozzuřenou ji snad ještě nikdo neviděl. Dlaně tiskla v pěst a ve tváři byla až neuvěřitelně rudá.
"Chováte se jako- jako… to je jedno." Vydechla. "Nemohli bychom na to zapomenout?" křikla a všichni si teď vedle ní připadali nesmírně trapně. První, kdo se odvážil přerušit to ticho, které všechny svíralo, byla Ginny.
"Hermiona má pravdu. Neměli jsme vám lhát. Omlouváme se." Špitla a Ron se podíval na Harryho, který na usmířenou přikývl.
"Dobře, teď je řada na vás." Řekla ještě a Hermiona se ujala slova.
"My se rovněž omlouváme a myslím, že by bylo správné si slíbit, že už jsi nikdy nebude lhát. Alespoň v tomhle ne." Navrhla.
"Souhlasím." Broukl netrpělivě Harry a Ginny s Ronem se přidali. "Je tedy všechno v pohodě?"
"Je, ale pokud Ginny…" začal výhružně Ron a Harry se na něj zkřiva podíval. "…ublížíš, vyřídíme si to." Dořekl s úsměvem na tváři a podal mu ruku na znamení míru.
"Jsem tak ráda, že je to za námi." Zasmála se Hermiona a poskočila radostí.
"To já taky. Umíš si představit, že by byl Harry na Voldemorta sám?" zavtipkovala Ginny a Ron sebou vyplašeně cukl.
"Ginny! Neříkal jsem ti, že nemáš vyslovovat Voldemortovo jméno nahlas?!" vyštěkl a všichni se zasmáli.
"Dneska už je toho na tebe moc, starouši." Poplácala ho zrzka po zádech. "Pojďme si raději někam sednout!"
"Co takhle Děravý kotel?" otázal se Harry a z jejich výrazu ve tváři pochopil, že to asi nebude dobrá volba.


Nakonec strávili docela příjemné odpoledne v cukrárně Chutné pochoutky, které si vybojovala Hermiona. Odpoledne bylo docela příjemné proto, že se Ron přejedl Hranatých žvýkaček a pozvracel profesorce McGonagallové hábit. Naštěstí ho Ginny ujistila, že fotku, jak zvrací, nikde na škole nerozvěsí, takže jí a Harrymu "znova" dovolil chodit.

THE END

Přání k Vánocům od Verky

21. prosince 2008 v 21:10 | Kejsinka♥ |  ceny
Děkuji moc. Je to krásné. Úplně mě to dostalo do Vánoční nálady :)

lillyjames.blog.cz

20. prosince 2008 v 21:07 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy

Majitel: .: SuSi :.

hp-loupfer.blog.cz

20. prosince 2008 v 14:42 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy

Majitel: Sophie Toulouse Lautrec

Vánoční design!

18. prosince 2008 v 15:51 | Kejsinka♥ |  nástěnka
Merry Christmas! To je název nového vánočního designu! Doufám, že se Vám líbí a že se mi podařilo vystihnout tu vánoční atmosféru.
Máte už nakoupené dárky? Já vůbec. Všechno půjdu kupovat 22.prosince :) a pak narychlo balit :D njn... všechno na poslední chvíli :)
Jinak pracuji na dvou povídkách na přání, které musím stihnout do Štědrého dne. Slash nemém vůbec a na té druhé pracuji takže musíte mít trpělivost :)
Mějte se krásně a užívejte si Vánoce!
Kejsinka♥

Vzhůru nohama

14. prosince 2008 v 15:55 | Kejsinka♥ |  povídky
Název: Vzhůru nohama
Postavy: James Potter, Lily Evansová, Sirius Black, Emma Wargasová, Malcolm Coen
Autor: Kejsinka♥
(pozn.: povídka na přání pro Parvaty)

------------------------------------------------------------------------------------------------------

James seděl v Nebelvírské společenské místnosti a přemýšlel. Přemýšlel nad tím, proč ho Lily Evansová stále odmítá. Vlastně se není čemu divit. Proč by se s ním někdo, jako je Lily vůbec zahazoval. Ona má vše, na co si vzpomene. Je to kapitánka Nebelvírského famfrpálového družstva a touží po ní snad všichni chlapci v Bradavicích. Pravděpodobnost, že si ho Lily všimne je asi stejná, jakože se promění ve vlkodlaka.
"Ahoj Jamesi!" pozdravila ho tmavovlasá drobná dívka a sedla si vedle něj. "Zase myslíš na Evansovou, co?"
"Cože?" vzpamatoval se a opustil své beznadějné myšlenky. "Tak trochu. Máme něco na zítřek? Ještě jsem Mcgonagallové nedal ten úkol z přeměňování." Snažil se rychle změnit téma.
"Copak jsi zapomněl?" okřikla ho Emma. "Zítra je famfrpálový zápas! Zmijozel proti Nebelvíru!" zvolala nadšeně ovšem James její radost nesdílel. Odjakživa mu famfrpál připadal směšný. Na zápasy chodil jen kvůli Lily. Emma spatřila jeho znuděný výraz, který se mu nepodařilo i přes veškeré snažení zakrýt.
"Jamesi, vím že ty a famfrpál moc nejdete dohromady, ale mohl jsi projevit alespoň nějaké nadšení, už kvůli mně." Řekla zklamaně.
"Promiň, takže v kolik ta sláva začíná?" zeptal se s trochou ironie v hlase.
"V osm, ale teď už půjdu spát. Uvidíme se zítra na snídani. Dobrou, Jamesi!" rozloučila se a odcupitala pryč do dívčích ložnic. James se pomalu začal smiřovat s myšlenkou, že se zítřku opravdu nevyhne. Vlastně ani neměl chuť vidět Lily, jak se se zájmem usmívá na Malcolma Coena, chlapce, který hraje za Harvaspár. Snažil se na to nemyslet, ale bylo pro něj hrozně těžké, dostat tu krásnou zrzavou dívku z hlavy.


Octl se v nádherné zahradě plné růžových květin, košatých stromů a zelené trávy, plné hvězdiček. Ovšem ty nejrásnější hvězdy, se třpytily v očích té, která stála před Jamesem. Usmála se a přiběhla k němu blíž. Jakmile se jejich pohledy střětly, dívka něžně sklopila oči. Jemný vánek si pohrával s jejími nekonečně dlouhými vlasy. Jamesovi se najednou v ruce objevila růže. Když se na ni podíval, neměla žádný trn. Dívka si ji chvíli prohlížela a potom mu tázavě pohlédla do očí. Byly stejné, jako voňavá tráva, která byla všude kolem, ale přesto se něčím lišily, ovšem než na to stačil James přijít, dívka zmizela. Neřekla mu své jméno, ale přesto věděl, kdo to je. Z ničeho nic se mu na zápěstí objevila kapička krve, ale zranění nikde.
Najednou mu někdo poklepad na rameno.
"Jamesi! Jamesi! No tak, probuď se!" uslyšel hlas svého kamaráda Siriuse, který svíral v ruce kartáček na zuby. "Konečně! Už jsem myslel, že tě budu muset polít studenou vodou." Broukl ospale a odešel do umýváren. Jamesovi chvíli trvalo, než se doopravdy probudil. Podíval se na hodinky, na kterých se velká ručička blížila k šestce a malá byla mezi sedmičkou a osmičkou.
"Půl osmé." Řekl a snažil si vybavit sen, který se mu právě zdál. Jediné, na co si dokázal vzpomenout byla nádherná dívka a-. Rychle se podíval na zápěstí své levé ruky a opravdu, byla na něm zaschnutá kapka krve. James nevěděl, co si má myslet. Byla ten sen snad skutečný?
"Jamesi! Ty jsi ještě nevstal! Půjdeš na snídani?" zeptal se ho Sirius, který si už stačil převléct své olivově zelené pyžamo s kačenkama.
"Jo, půjdu. Mám tam sraz s Emmou." Vysvětlil a vytáhl si z hábitu kouzelnickou hůlku. Mávl s ní a během vteřiny byl oblečený.
"S Emmou Wargasovou?" zeptal se Sirius zvědavě a nezvykle při tom vykulil oči.
"Ano. Proč?"
"Jen tak." Pokrčil rameny a spoleně odešli na snídani.

Velká síň byla doslova přeplněna studenty. Havraspárští famfrpáloví hráči létali po celé síni a opakovali si taktiku a studenti, hrající za Nebelvír seděli ve skupince u stolu a Lily jim něco horoucně špitala.
"Jamesi! Tady!" Uslyšel známý hlas své kamarádky, která už jim hlídala místo u dlouhého stolu. Na sobě měla obrovský plášť s Nebelvírským znakem a na hlavě čelenku, která snad každou vteřinu pisklavě opakovala slovo Nebelvír. Sotva se prodrali davem studentů, začala zpívat nebelvírskou hymnu.
"Emmo!" okřikl ji a spolu ze Siriusem zasedli ke stolu. "Mohla bys přestat? Chci ti někoho představit." Řekl a ukázal na zmateného Siriuse. "Tohle je Sirius."
Emma mu s úsměvem podala ruku. "Ale, já tě přece znám!" vykřikla. "Ty jsi ten, co minulý rok omylem přičaroval Bryanovi prasečí rypák!"
Sirius se mírně začervenal. "Ehm…ano." Špitl a nalil si plný hrnek borůvkového čaje.
"Dobrá práce!" pochválila ho, z kapsy u kalhot vytáhla hůlku a každému z chlapců vyčarovala na tváři zlatého lva. James se zasněně podíval na Lily, která seděla kousek od něj. Dneska jí to obzvlášť slušelo. Vlasy měla stažené do copu a rty červené jak rajské jablíčko. Právě se zakousla do jablečného štrůdlu, když si Jamese něčeho všiml. Na zápěstí měla stejnou kapičku krve, jako on.
"Zřejmě si toho ani nevšimla, jinak by si ji určitě umyla." pomyslil si. Všechno se mu to zdálo zamotanější. Nejdříve se mu zdá o Lily a potom se probudí se zaschlou krví na ruce, kterou má na stejném místě i ona.
"Jamesi, ty vůbec nejíš. Za chvíli by jsme měli jít na hřiště, aby na nás ještě vůbec zbylo nějaké místo k sezení." Napomenula ho Emma a Sirius přikývl. Sirius dojedl poslední kousek vánočky s marmeládou a přidali se ke skupince studentů, kteří šli stejně jako oni na stadion.
Právě procházeli kolem stanů nebelvírských hráčů, když James uslyšel Lilyin hlas. Všichni s sebou neobratně cukli a začali si navzájem něco šuškat, když se před nimi objevila rozrušená dívka a Malcolm Coen. Lily měla oči plné slz a Coen byl ve tváři až neuvěřitelně rudý.
"Běžte napřed, já vás doženu!" řekl potichu svým kamarádům a nenápadně se vymotal z davu studentů. Věděl, že není správné je špehovat, ale zvědavost prostě zvítězila.
"Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat!" okřikla ho Lily a rozčileně si odhodila vlasy z tváře.
"Nechápu, co se to s tebou v poslední době děje! Proč už nejsi jako my? Proč si se změnila?"
Křičel a hystericky kolem sebe máchal rukama.
"Budu to brát jako kompliment!" řekla už normálním hlasem a po tváři se jí valily proudy slz.
"Jsi jiná, Lily." Řekl chladně.
"Ano. A jsem na to pyšná. Nechápu, jak jsem mohla být stejná jako ty, Malcolme! Celý den neděláš nic jiného, než se povyšuješ nad ostatní. Jsi sobecký, hnusný a-"
"Byla jsi úplně stejná! Nevím, proč jsi přešla na jinou stranu!"
Na jinou stranu? Co tím jako myslí?

"Proč? Prostě jsem toho měla dost. Všichni se tváříte, že jste přátelé, přitom je to jen lež, závist a přetvářka. Nic jiného neznáte. Ty ani tvoji rádoby přátelé." Řekla smutně.
"Tak si za ním běž! Určitě už na tebe čeká, nemám pravdu?" zvolal.
Kdo na Lily čeká? Za kým má jít?

"Ne, neví, že existuju." Zašeptala a schoulila se do klubíčka. Malcolm si jen posměšně odfrkl a hrdě odešel. Nastalo ticho. Ticho, které přerušovalo pouze Jamesovo srdce, které ztěžka naráželo na hrudník. James byl zmatený. Srdce mu napovídalo, aby se za ní co nejrychleji rozběhl, ale stále se mu nepodařila pochopit jejich hádka. Na jakou stranu Lily přešla? Kdo neví, že existuje?
Po chvíli se ze stanu vynořila mladá blonďatá dívka a rychle utíkala k plačící dívce. Pár minut u ní klečela a něco jí šeptala, po té si Lily otřela slzy a opatrně vstala. Potom se z ničeho nic podívala směrem k Jamesovi. Jakoby věděla, že tam někde je. Usmála se do prázdna a spolu s další členkou družstva odešla. James tam ještě dlouhou chvíli strnule stál a upíral oči na místo, kde před chvílí stála dívka, kterou miluje. Z tranzu ho probudil až výstřel, který s obrovským jásotem a výskáním zahájil zápas. Rozpomněl si na Emmu a Siriuse a rozběhl na stadion.
"Kde jsi byl? Chtěli jsme tě už jít hledat!" vyprskla Emma když se mu podařilo protlačit se davem jásajících studentů.
"Ehm… zapomněl jsem si na koleji šálu." Zalhal a sedl si na volné místo vedle Siriuse, který jak smyslů zbavený křičel Nebelvír.
"Tak kde ji teda máš?." Ušklíbla se na něj. James sklouzl očima na svůj hrudník a zoufale doufal, že se tam ta barevná dlouhá věc objeví. Zbytečně. Jedinné, co mu krk chránilo před silným větrem, byl teplý modrý rolák, co dostal milulé Vánoce od rodičů.
"Páni!" křikl a pokusil se o nevinný úsměv. "Asi jsem si ji tam znovu nechal."
"No jistě." Řekl Sirius, který zřejmě něco tušil.
"Hele, támhle je Evansová a asi vidí Zlatonku!" vykřikla náhle Emma a oba chlapci zpozorněli. Lily se střem hlav řítila s nataženou rukou k zemi. Všichni studenti vstali a napjatě čekali, co se bude dít.
"Proč nezastaví?" uslyšel starostlivý hlas Siriuse. "Vždyť to neubrzdí!" vykřikl a Jamesovi se strachem sevřel žaludek. Lily se obrovskou rychlostí řítila k trávníku. Potom se jen ozval něčí výkřik a James spatřil její bezvládné tělo ležet na zemi.
"Lily!" vykřikl do ticha a horoucně přemýšlel jak jí jen pomoct, ale zrovna teď, jakoby se mu všechny myšlenky vypařili z hlavy. Byla to jediné, na co musel myslet. Momentálně neexistovalo nic jiného.
Za pár vteřin už u ní byl profesorský sbor včele s Brumbálem, který ji pomocí kouzla pomáhal na nohy. Zdálo se, že je vše v pořádku, jelikož se Lily znovu rozlétla za Zlatonkou.
"Díky bohu." Špitla Emma a všichni kolem opět zasedli do studených podlouhlých laviček.
"A camrálu se opět zmocňuje Amanda Richterová!" uslyšeli hlas jednoho chlapce z Havraspáru, který komentoval dnešní zápas. "Ale! Vypadáto, že Zmijozelský chytač uviděl Zlatonku! Lily Evansová na nic nečeká a letí za ním! Tohle je opravdu napínavý zápas! Jestli se mu podaří chytit Zlatonku, Zmijozel okamžitě vyhrává! Uvidíme, kdo je rychlejší! Evansová nebo Marcus Blair?" zařval a Nebelvírští studenti začali skandovat a výskat.
Marcus Blaire, byl vysoký svalnatý hromotluk, takže Lily vedle něj vypadala jako muška. Zlatonka se jim zřejmě boj rozhodla ztížit, protože létala nahorů, dolů, různýma kličkama, zkrátka tak, aby ji bylo co nejtěžší chytit. Lily už pomalu docházely síly, za to Blair vypadal, že je rozhodnutý vyhrát. PRÁSK! Ozvala se ohlušující rána a zelená tribuna se zvedla. Než se Nebelvírští stačili vzpamatovat, uslyšeli poněkud zklamané vyhlášení zápasu. "Marcus Blair získává Zlatonku. Zmijozel vyhrál!"
"Cože? To si ze mě Evansová dělá legraci, ne?" pronesla nabroušeně Emma a Sirius se s tichým "Hm…" přidal. Ve všech tvářích studentů, oblečených v červenozlatých pláštích, se objevil velice smutný a zklamaný výraz. Všichni tolik doufali, že Nebelvír konečně porazí Zmijozelské družstvo. Snad nejhorší bylo, že z prohry teď všichni obviňovali Lily.
Hned po zápase se studenti odebrali do Bradavic. Zápas skončil neobvykle brzy, takže za pár minut se talíře ve Velké síni zaplnily různými druhy výtečného jídla.
"Vím Jamesi, že se ti to špatně poslouchá, ale Evansová to dnes projela na plné čáře." Poznamenal Sirius znalecky a zakousl se do dozlatova opečeného kuřete.
"Souhlasím, ale musím uznat, že mi jí je docela líto. Celý Nebelvír ji teď nenávidí." Vydechla Emma a měla pravdu. Lily Evansová byla nejvíce probírané téma. Asi proto ani nepříšla na oběd.
"Omyl. Celý ne." Broukl Sirius a podíval se na Jamese, který své oči upíral na prázdný talíř.
"Myslím, že nás ani nevnímá." Řekla a přiklonila se k němu blíž. "Je všechno v pohodě?" James zakroutil hlavou. "Ne, to není, Emmo!" řekl se zvýšeným hlasem. "Já nechápu jak jí to můžete dávat za vinu!"
"Jamesi," řekla tiše tónem, který naznačoval, že se chystá na nějaký proslov. "možná to nevíš, ale Eleanor Buldnerová mi říkala, že poslední dobou ani nechodila na tréninky. Všichni jí už měli plné zuby a-"
"Vy to nechápete." Nenechal ji domluvit. Chvíli to vypadalo, že chce ještě něco říct, protože pootvíral ústa, ale nakonec vstal a rychle odešel. Věděl přesně, za kým má jít, ale nevěděl kam. Ať už byla Lily kdekoli, musel ji najít.
Asi po půl hodině hledání, to už pomalu vzdával. Nebyla ani ve Společenské místnosti, ani v sovinci. Dokonce proběhl všechny učebny na škole, ale marně. Potom mu to konečně došlo. "Komnata nejvyší potřeby!" řekl druhý hlas v jeho hlavě a rozběhl se ke kamenné zdi, kde se skrývala kouzelná místnost. Popravdě neměl ponětí, jak se dostat dovnitř. Slyšel mnoho vyprávění, pomocí kterých ho spolužáci v noci strašili, ale žádný z nich nikdy ani neprohodil, cestu do jejího vnitra.
Z ničeho nic James uslyšel praknutí. Ohlédl se na šedivou vysokou zeď, která se k jeho překvapení začala otvírat. Za chvíli se mu naskytl jedinečný pohled. Otevřela se před ním obrovká místnost plná obláčků. Na tom největším a zároveň nejbližším oblášku seděla dívka. Byla neskutečně krásná, ale v očích se jí třpytily slzy. Pár vteřin se na něj dívala, potom seskočila z modrého mraku a přicupitala k němu blíž. Byli od sebe několik stop, když ho jemňounkým smutným hláskem pozdravila. "Ahoj. Co tady děláš?"
"Sám nevím." Odpověděl, ale toužil říct něco úplně jiného.
"Odešla jsem z družstva." Řekla klidným hlasem, ale dívala se do země.
"Chceš si o tom promluvit?" zeptal se a Lily přikývla. Společně si sedli na jeden z nesmírně pohodlných oblaků.
"Po turnaji to bylo strašné. Ve stanu jsem se se všemi pohádala a potom mi Malcolm řekl, že už mě nechtějí za kapitánku, a-" rozvykala se.
"To nic." Snažil se ji utěšit. "Nechtěně jsem vyslechl tvou hádku s Malcolmem. No, možná to tak nechtěně nebylo." Přiznal.
"Já vím. Viděla jsem tě." Usmála se.
"Promiň, nechtěl jsem vás sledovat nebo tak něco." Vysvětlil rychle, ale Lily ho zarazila. "Ne to je v pořádku. Vím, že tě to asi nezajímá, ale jsem ráda, když si mi nablízku." Řekla líbezně.
"Můžu se na něco zeptat?" Lily opět přikývla. Tentokrát se mu však dívala zpříma do očí.
"Proč Malcolm říkal, že jsi přešla na jinou stranu?" zeptal se a doufal, že jí to moc nerozhodí.
"Víš, byla jsem hloupá. Když jsem přišla do Bradavic, nikdo se se mnou moc nebavil, protože pocházím z rodiny mudlů. Potom se objevil Malcolm a vzal mě do týmu famfrpálu. Tenkrát jsem neměla páru proč, ale teď vím, že si to jen potřeboval vyžehlit u učitelů. Byla jsem skvělá studentka a on měl plno problémů. Moc dobře věděl, že když se bude bavit s někým, jako jsem já, učitelé ho budou milovat. Moc mu to nepomohlo. Později mě stáhl sebou. Chodili jsme za školu, několikrát mě málem vyrazili. Ale já jsem si to prostě neuvědomovala. Až teď. Jamesi," oslovila ho. "to ty jsi mi pomohl." řekla tiše.
"Já? Ale jak?" Lily malý okamžik mlčela, ale pak řekla: "Zamilovala jsem se do tebe."
Nemohl tomu uvěřit. Sen, který se mu každou noc zdál, se stal skutečností. Sedí tady, Lily ho drží za ruku a vyznává mu lásku.
"Páni. To není možné." Řekl napůl hlasitě.
"Já vím." Přitakala. "Promiň. Vím, že o mě ani v nejmenším nestojíš. Ty jsi úžasný student, snad nejchytřejší na škole a já… holka, kterou právě vyrazili z družstva." Řekla ledabyle.
"Cože? Vždyť to samé jsem si myslel já! Lily Evansová, slavná kapitánka Nebelvírského týmu, nejkrásnější a nejžádanější holka na škole!" hlásal.
"Myslíš si, že jsem krásná?" zeptala se opatrně a hodila po něm ten nejsladší úsměv, který v tu chvíli vykouzlila na své tváři.
"Ehm…" zarazil se. "Ano, jsi nádherná a-" přemýšlel, jestli to má říci. "Miluju tě."
"Nemůžu tomu uvěřit." Špitla a po zádech jí běhal mráz.
"Můžu tě políbit?" zeptal se stydlivě a Lily se začervenala.
"Musíš." Opravila ho a něžně zavřela oči. Najednou se kolem nich objevilo snad milion srdíček. Na tvářích měli stejně šťastné úsměvy, jako oni dva. Potom ho Lily chytila za ruku. James na ní spatřil krvavou kapičku. Vytáhl z kapsy svou ruku a ukázal jí ji. "Podívej. Dnes ráno jsem se probudil a- no, zdál se mi takový sen."
"Ach… já vím. Dala jsem si před spaním jeden lektvar, po kterém se ti zdají sny o kom chceš. Chtěla jsem ti pomocí něho říct, že tě miluju." Usmála se na něj a znovu ho políbila.

Od té doby spolu James a Lily chodí. Malcolm Coen to sice ještě pořád neskousl, ale stal se kapitánem Nebelvírského famfrpálového družstva. I když se mi to težko přiznává, od té doby je Nebelvír neporazitellný. Přece jen byl Blair k něčemu užitečný. Lily si vylepšila prosěch hned v několika předmětech a stala se prefektem. Málem bych zapomněla podotknout, že Sirius a Emma spolu od zimy chodí. Dřív se totiž Sirius nebyl schopen vyjádřit. Každopádně od té doby v Bradavicích panuje poměrně klid. Samozřejmě, že to tak nebude na vždy, ale to už je téma na další povídku.

THE END

Návštěvnost (1.12. 2008 - 7.12. 2008)

8. prosince 2008 v 17:43 | Kejsinka♥ |  nástěnka
Navstevnost za minuly tyden (1.12. 2008 - 7.12. 2008) je:
Pondeli: 14
Utery: 23
Streda: 17
Ctvrtek: 13
Patek: 26
Sobota: 16
Nedele: 23

Celkem: 132

Děkuji :) Vím, že to není nic moc, ale mě to moc těší :-*

Zase já :)

3. prosince 2008 v 18:10 | Kejsinka♥ |  nástěnka
Ahojky!

Jak se všichni máte? Omlouvám se, že jsem se vám tak dlouho neozvala. Mám novinky! 17.prosince jdu s jedním HP fandou (Pája) na nový film Roberta Pattisona Twilight. Už se nemůžu dočkat. Nejdříve jsem Roberta moc neměla ráda, že když jsem viděla trailer na Twilight, tak mě doslova nadchl. Njn, romantika, to je moje :)
jak už jsem vám asi psala, otevřela jsem novou rubriku Povídky na přání. Budu si komentáře pozastavovat, protože už teďka nestíhám :D jednu povídku pro Parvaty už mám napsanou, ale chce to ještě doladit. U toho slashe nevím.. budu to pstá poprvé tak uvídíme :)
Jinak zítra jedu ze třídou do Vídně. Juchůůů. Moc se těším.

Mějte se bájově. Papa Kejsinka♥