Říjen 2008

Řetězák od SBí Jul

29. října 2008 v 16:56 | Kejsinka♥ |  Kejsinka
Dobře..tak začneme.. :) Máš noc, nebo den??
Večer...? :D


Jaký používáš sprchový gel??
Ouu.. teď musím přemýšlet :) asik Fa ale pořád to měním :)


A šampón??
Wow, tak těch mám asi 50 :D ale dneska jsem použila od Avonu jakýsi na objem.


Za jak dlouho jdeme do školy??
Haha... za 5 dní pač mám prázky :)

Máš rovné, nebo vlnité vlasy??
Rovné ale konečky mám zakroucené :) chtěla bych mít kudrnaté :)


V kolik chodíš obvykle spát??
No, asi kolem 10 ale snažím se chodit dřív, pač dojíždím :)

Nebuduu tě už dál trápit :o) Napiš 3 blogy/weby co budou pokračovat..:) Nenarušuj význam Řetězáku prosím.. a napiš ty blogy..

3 blogy... fajn... takže love-hilaryduff, harryemmaron a lizzie-claire :)


Dopisuju...

23. října 2008 v 12:30 | Kejsinka♥ |  nástěnka

Ahojte!

Pod tímto článkem máte další pokračování mé nové povídky, zatím bez názvu. Je to tak trošku zamyšelení nas tím, co by bylo, kdyby se James a Lily nedali dohromady a tak dále. Myslím, že je docela zajímavá takže komenty! :D Jinak co je u mě nového. Příští týden mám prázdniny takže mířím na chatu jinak ve škole co celkem jde. Sice učení mám hromady, ale s tím se dalo počítat. Znovu se omlouvám mým SB, že nepřidávám komenty :) ale nebojte, pokaždé když vy mi nějaký napíšete, hned jdu na váš blog.

Mějte se pěkně. Pápá Kejsinka♥

...s druhého konce

12. října 2008 v 14:55 | Kejsinka♥ |  povídky

Název: ...s druhého konce
Autor: Kejsinka♥
Postavy: Lily Evansová, Melisa Francissová, James Potter, ...
Inspirace: film 27 šatů, song Bennie and The Jack

-----------------------------------------------------------------------------------------------




Prolog: Přemýšleli jste někdy nad tím, co by bylo, kdyby Lily a James nezemřeli? Kdyby Lily nikdy nepochopila, že ji James opravdu miluje. Kdyby se nikdy nevzali. Kdyby prostě neexistovalo jméno Lily Potterová. Určitě ano. I mne se tyhle otázky objevily v mysli. Do téhle doby u nich bylo mnoho otazníků. A jestli je tam máte také, přečtěte si následující povídku. Je stejně pravdivá, jako fakt, že Lily a James někdy opravdu žili. Stejně tak, jako Joanne Rowlingová vytvořila tyhle dvě fantastické osoby, i tahle povídka je pouze myšlenkou, o kterou bych se s vámi ráda podělila.
Seznámení s dějem: Lily Evansová pracuje na Ministerstvu kouzel společně se svou kamarádkou Melisou Francissovou. Jamese neviděla od svého odchodu z Bradavic a nemá ponětí, jak vypadá a kde a jak žije.

Povídka:


"…dobře, všechno zařídím. Mějte se krásně, nashledanou!"
"Už toho nech Lily nebo se upracuješ k smrti!" usmála se Mel a položila ji na stůl hrnek plný máslového ležáku.
"Díky." Řekla unaveně a usrkla si doušek horkého nápoje.
"Poslyš, dneska večer jdu s pár přáteli posedět k madame Rosmertě, nechceš se připojit?" navrhla a přisunula si židli blíž k Lily.
"Promiň, ale asi ne. Musím ještě dokončit nějaké zakázky a-"
"No tak, Lily." Přemlouvala ji, "Musíš si někdy udělat volno! Pořád jen pracuješ, děláš taky někdy něco jiného?"
"Jasně, že dělám. Třeba dneska ráno jsem si vyfoukala vlasy." Odfrkla uraženě.
"Tak to je pokrok."
"Dámy, nemáte co na práci?" Dolehl k nim hluboký mužský hlas, v němž obě poznali jejich šéfa. "Mimochodem, Lily, máš už hotové faktury pro němce?"
"Ach… promiň, ještě jsem to nestihla, mám toho poslední dobou moc."
"Takže-"
"V pondělí budou na stole."
"Fajn."
"Vidíš, že nemůžu." Obrátila se ke své kamarádce a překulila oči.
"Nemůžeš nebo nechceš?" rýpla do ní prstem. " Mám návrh. Ty si dneska konečně vyrazíš a já ti s tím papírováním přes víkend pomůžu. Platí?"
"Platí. A kdo tam vůbec všechno bude? Znám někoho?"
"Ne, ale to nevadí. Seznámíš se! Od té doby, co tě Colin opustil neděláš nic jiného, než sedíš v práci. Musíš poznat nové lidi a já ti pomůžu." Zatleskala radostně a mrkla na ni.
"Tohle neříkej. Ještě se z toho nemůžu vzpamatovat." Vydechla si smutně.
"Je to už měsíc, Lil!" napomenula ji.
"Já vím, ale-"
"Žádné ale. Prostě na něj zapomeň. A teď už musím letět. Dneska v osm si pro tebe přijdu." Řekla a bez rozloučení odešla. Lily ani nestihla zaprostestovat. Neměla chuť se na nějaké párty tvářit, že je všechno v pořádku, když nebylo. Ale Lisa měla pravdu, takhle se nemůže trápit donekonečna. Jednou se z toho musí dostat. Zapomenout na něj nebude lehké.
"Zvládnu to." šeptla si pro sebe.

---

Večer se kvapem blížil a Lily nevěděla kam dřív skočit. Koupila si krásné nové šaty a sponu do vlasů. Šaty měly světle fialkovou barvu a perleťová spona se k nim náramě hodila. Vlasy zčesala do drdolu, natočila si řasy a na oči použila fialovobélí stíny. Vypadala dokonale.
Za nepatrnou chvíli zazvonil zvonek. Lily se vyklonila z okna a spatřila tam svou nedočkavou kamarádku se širokým úsměvem na tváři.
"Připravená?" křikla na ni a Lily se usmála.
"Za minutku jsem dole." broukla, popadla kabelku a nazula si boty na vysokém podpadu. Rychle se ještě zkontrolovala v zrcadle přičemž musela uznat, že jí to moc sluší, a pelášila pryč.
"No páni!" vyprskla Mel, jakmile ji uviděla ve dveřích. "Já tě nepoznávám!"
"Rozhodla jsem se, že na Colina zapomenu. Život jde dál, nemůžu se tím pořád zaobírat, nemyslíš?"
"Stalo se něco? Ještě dnes odpoledne ses zdála na umření a teď se z tebe stal jiný člověk?!"
"Nějak tak." řekla a obě se začali smát.
Po pár minutách dorazili na smluvené místo.
"Rosmerta si dala opravdu záležet. Schvalovala jsem její žádost o přestavbu domu." podotkla Lily a zasněně se podívala na vysoký dům s jedním velkým oknem uprostěd. Pod oknem stál barevný nápis Madame Rosmerta, kolem kterého každou chvíli poletovala postavička známé hospodské. Budova byla natřená světle zelenou a červenou barvou, takže se od okolí dost vyjímala.
Když dívky vešli dovnitř, spatřily obrouvskou místnost plnou zelených světélek a na hnědo natřených moderních stolů. Naproti nim stál dlouhý dřevěný pult, za nimž poskakovala hospodská Rosmerta.
"Támhle jsou!" křikla Mel a prstem ukazovala na stůl nedaleko od nich. Sedělo u něj asi pět lidí. Když dorazli k nim, všichni se zvedli.
"Objednali jsme vám dva Máslové ležáky, Liso." prohlásil malý mužík na kraji stolu a podával Lily ruku.
"Díky Tedde." kývla Mel. "Lily, tohle je Tedd Winkson, Pamela Hunnesová, Jimmy Roberts, Ewe Monnwitchová, Jimmyho žena a tohle je James Potter."představila všechny u stolu.
James Potter?! Ten James Potter?! Ne, to nemůže být pravda! Sice o něm od svých sedmnácti nic neslyšela, ale to není přece možné! Nebo ano?

James jí s tajemným úsměvem podal ruku, Lily si ho ovšem ještě dlouhou chvíli prohlížela. Havraní vlasy měl stejně rozčepýřené, jako před deseti lety. V obličeji měl vážný výraz a na špičatém nose nasazené černé kulaté brýle. A pod sklíčky konečně uviděla jeho nádherné oči. Ty jediné se ani o mák nezměnily. Tak tajemně a zároveň vyzývavě se na ni dívali… ten pohled nikdy nezapomene. Lily se rozbušilo srdce. Nebyla s to mu podat svou ruku, proto jí nevrle cukla. Nervózně přeletěla pohledem ze své ruky k jeho a pak se mu znova podívala do očí. Na pozdrav kývla hlavou a posadila se. Musela ostatním připadat hloupě, jak dlouho si Jamese prohlížela, ale stále tomu nemohla uvěřit. V jednom okamžiku se jí vrátily všechny vzpomínky, které spolu prožily.

"Melisa mi říkala, že pracujete na Ministerstvu." Dolehl k Lily chraptivý hlas Tedda Winksona.

"A-ano, pracuju-"

"Tak ty pracuješ!" skočil jí do řeči James a namotal si na vidličku pár kouzelnických špaget, které se na něj culily z červeného talíře. "To jsi to dotáhla hodně daleko. I když, co by se dalo čekat, vlezdoprdelky si vždycky najdou místo, nemám pravdu?"
"To teda nemáš!" rozkřikla se. Nemohla uvěřit vlastním uším.
"Promiň, zapomněl jsem. Jediná vlezprdel byl Srabus." Řekl a když viděl, jak Lily červená a nadechuje se, aby mohla něco chytrého říct, dodal: "Omlouvám se, chci říct Severus."
Lily naštvaně bouchla do stolu.
"Tak ty si nedáš pokoj ani po těch letech? To ti to vážně není trapné?" obořila se na něj a rozhlédla se po ostatních, kteří zaraženě seděli na polstrovaných židlích a očima přelétávali od ní k Jamesovi.
"No tak se uklidněte, ano?" vložila se do jejich hlučného rozhovoru Melisa a pomohla Lily se znovu usadit. "Přece se nebudete hádat. Přišli jsme si sem popovídat a odpočinout. A Lily, ty to potřebuješ nejvíc."
"Co se vám stalo?" zeptala se starostlivě paní Monnwitchová.
"Rozešla se s přítelem." Špitla Mel.
"Meliso!" vyskočila se židle Lily a musela se něčeho velmi rychle chytnout, aby jí jedna nepřiletěla.
"Proboha Lily, neblázni a sedni si!" uklidňovala ji. "Objednám ti ještě jeden ležák a ty už na něj zapomeň.
"Jak dlouho to s ní vydržel?" zeptal se rejpavě James, když si sedla.
"Ty- už- buď- konečně- zticha! Tohle- není tvoje- věc!" slabikovala se vztyčeným prstem.
"My už raději půjdeme." Vyrušil ji pan Roberts, který pomáhal své ženě do kabátu.
"Ach, tak to já taky." Přidala se k nim Pamela Hunnesová a hůlkou si přivolala šál s kabátem.
"Promiňte dámy, ale je už moc pozdě." Ozval se taky pan Winkson a dopil svůj ležák.
"Ale Tedde, neodcházej ještě, dáme si něco k pití." Přemlouvala ho Melisa, zatímco se ostatní přemístili.
"Moc mně to mrzí. Přeji pěkný zbytek večera." Řekl a zmizel.
"Pěkně vám děkuji." Otočila se na Jamese a Lily, kteří nasadily andělský výraz. "Je to jenom vaše vina! Neumíte se chovat! Oba! Byla bych nejradši, kdyby jste se vrátili do Bradavic!" vyprskla a začala si sbírat věci.
"Počkej, Mel, kam to jdeš?" zpanikařila Lily.
"Co nejdál od vás!" křikla a pelášila pryč.
"Nemůžu tomu uvěřit." Prohodila Lily a bez mrknutí pozorovala svůj hrnek s Máslovým ležákem.
"Čemu jako?" broukl James, který si hlavu znuděně podpíral předloktím.
"Deset let jsme se neviděli. Deset let! A ty jsi pořád stejný arogantní blbec."
"A ty jsi pořád stejná hysterka, Lil." odvětil a sledoval, jak se Lily zhluboka nadechuje, aby nedostala další záchvat.
"Tak hele, začneme znova, souhlasíš?" navrhla a vstala ze židle.
"Jak to myslíš?" zeptal se a vstal také.
Lily mu podala ruku. "Lily Evansová, těší mě." Řekla a čekala na Jakešovo gesto, které doufala, že bude následovat po jeho nechápavém úšklebku ve tváři.
"Ehm… James, James Potter." Představil se znovu a dotkl se její ruky. Ta se zachvěla. Lily v jednom okamžiku projel mráz po zádech. James jí stiskl ruku a podíval se do jejich zelených očí. Lily zachytila jeho pohled a i když chtěla, nemohla se podívat jinam, jakoby mezi nimi existovala nějaká magie. "Ehm… promiňte že ruším, dáte si ještě něco k pití?" zeptala se hospodská Rosmerta ve tmavofialové uniformě.
"Ne nic, děkujeme, zapatíme." Odpověděla Lily a chtěla si už sednou, ale James její ruku svíral tak pevně, že se jí nepodařilo, z jeho sevření vyprostit.
"Pust mne, Jamesi, prosím."
"Už tě nechci znova ztratit." Řekl potichu.
"Nikdy si mne nezískal." Bránila se.
"Vážně? Ty víš že ano, Lily. Dneska ti to moc sluší." Mrkl na ni odhodlaně.
"Přestaň a pust mne!" křičela dokud nedosáhla svého.
"Tohle už nikdy nedělej! A nelez za mnou! Už tě nikdy nechci vidět!" hulákala, popadla kabelku a pelášila pryč.
"Já si tě najdu!" křičel za ní James, který ani nepočítal s tím, že se ohlédne. Položil na stůl několik galeonů a za pár vteřin se přemístil.

Lily utíkala po neosvětlené silnici jako o závod. Boty na vysokém podpatku způsobily, že měla obě nohy oteklé. Byla naštvaná a zároveň zklamaná. Ale co by čekala? Copak by se mohl někdo, jako je on změnit? Ne, ale přesto v to doufala.
"Proč se sakra nepřemístím?" uvědomila si až po chvíli. Zastavila se, zavřela oči a zmizela. Ocitla se v kuchyni svého bytu. Jediné, po čem teď toužila, byla horká lázeň, ale celý večer nedokázala myslet na nic jiného, než na jeho oči. I přes všechno, co se stalo, ji uchvátili jako nikdy. Stále v nich viděla ten chlapecký šmrnc, který na Jamesovi nepřestala milovat.

Druhý den ráno ji probudil zvonek u dveří. Bylo sotva osm hodin a venku zpívali ptáci. Neochotně se docválala ke dveřím a kukátkem spatřila mladého muže s křiklavě červenou čepicí na hlavě. Když otevřela, široce se na ni usmál.
"Slečna Lily Evansová?" zeptal se.
"Ehm… ano." Odpověděla a čekala co se bude dít dál. Čaroděj zvedl levou ruku, v níž se objevil puget červených růží.
"To je pro vás." Oznámil a podal jí je. "Uvnitř je vzkaz." Vysvětlil.
"Ale, proč mi nepřišly normální soví poštou?"
"Hm… momentálně zkoušíme poštu po mudlovsku. Máme to nařízené ministerstvem. Jde a jakousi spolupráci s mudlama." Zakroutil hlavou, popřál jí pěkný den a zmizel. Lily tam ještě pár minut mlčky stála a ospalými oči si prohlížela růže, které se na ni až nepříjemně uculovaly. Jedna z nich byla zřejmě nastydlá, protože každou chvíli kýchla.
"Tak, holky, kde je ten vzkaz?" šeptla jedna z nich a odněkud se vynořil kousek růžového pergamenu. Růže si zhluboka odkašlala a pronesla."
"Omlouvám se za ten včerejšek. Co takhle dnes ve tři v restauraci U hubaté Henrieta? Pěkné den. James-" zarazila se a dodala. "Péé." Po té pergamen zmizel a růže začala opět klábosit s ostatními.
To snad není možné! Tak přeci jen se v něm nemýlila!

Lily přepadla skvělá nálada. Měla pocit, jako by se vznášela. Okamžitě poslala patrona Melise, že se sejdou na oběd U čtyř čarodějných čajů.

---

"Páni! Já nestačím zírat!" vyprskla Mel, když jí Lily o všem povyprávěla. "Myslím, že tě pořád miluje…"
"Co to plácáš? James mě nikdy nemiloval a pochybuji, že něco takového svede. Prostě ho bavilo mne provokovat."
"To si nemyslím." Řekla a přesvědčivě zakroutila hlavou. "Lily, chodila jsem s tebou do Bradavic sedm let a znám tě jako svou hůlku. A vím, že i když si to nechceš přiznat, tak i ty ho miluješ nebo si ti aspoň líbí, to nepopřeš!" řekla sebevědomě. Lily byla v rozpacích. Nerada se s Mel bavila o takovýchto věcech, protože věděla, že má pravdu.
"No, možná trochu." Přiznala aniž by se na ni podívala.
"Ale, nevykládej mi tady pohádky! Miluješ ho a on tebe!" vykřikla přes celou restauraci.
"Meliso přestaň!" řekla potichu, ale rázně. "O tomhle už s tebou nebudu nikdy mluvit." Špitla a oblékla si svetr.
"Tak se hned neurážej! Kam chceš jít?"
"Je půl druhé. Půjdu se připravit na to-"
"-rande." Dořekla za ní Melisa a škodolibě se usmála. "No tak dobře, není to rande, spokojená?" řekla když uviděla, jak Lily zčervenala. "Jestli chceš, můžu ti pomoct." Nabídla se.
"Ne, díky to není nut-"
"Nemusíš mě přemlouvat, půjdu ráda." Řekla a přemístila se.
"To je skvělé." Vzdychla si Lily a následovala ji.

---

"Jak to vypadá?" zeptala se Lily, když si rty obarvila křiklavě červenou rtěnkou.
"Vážně skvěle." Řekla ironicky Mel, vytáhla svou hůlku, mávla jí a z červené barvy na Lilyiných rtech se rázem stala světle růžová. "Lepší. Pokud ho ovšem nechceš vystrašit k smrti." Zasmála se.
"Když mě bude štvát, udělám to." Podotkla a ve tváři se jí objevil umíněný výraz.
"Pojď za mnou!" uslyšela Melisin hlas z koupelny a honem tam přiběhla. Ta zatím vyčarovala obrovské zrcadlo, stojící uprostřed velké místnosti. "Stoupni si před něj." Rozkázala. "Mám takový nápad. Nevyděs se, prosím, nic se ti nestane." Ubezpečila ji, ovšem Lily v břiše ucítila podivný tlak. Čekala, co se bude dít. Nervózně se na sebe dívala v zrcadle, přičemž zjistila, že se její nohy během chvilky vypařily.
"Liso! Kde-co-! Kde mám nohy!" vyhrkla, ale než to stačila dopovědět, zmizelo jí i tělo, takže ve vzduchu se komicky vznášela její hlava.
"Neboj se! Je to jen zrcadlo! Ve skutečnosti máš všechno na svém místě!" vysvětlovala jí a měla pravdu. Jen v odraze v zrcadle Lilyino tělo zmizelo.
"Máš štěstí." Vydechla si s úlevou. "Kdyby se zase nějaké to tvoje "kouzlo" zvrtlo, zabila bych tě."
"Klídek, mám všechno pod kontrolou." Ušklíbla se stejně, jako to kdysi dělával James Potter a dodala. "Sleduj!"
Lily se opět podívala na svůj odraz, ve kterém se za chvíli místo hlavy objevila celá Lily v nádherných modrých šatech.
"Páni? Jak si to udělala?" křikla nadšeně.
"Nekecej a vybírej!" pobídla ji Mel a odraz v zrcadle se opět změnil. Stála v něm zase Lily, ovšem v jiných šatech. Byly snad ještě krásnější, než ty před tím a než se nadála, odraz byl pryč.
"Jsou všechny nádherné. Nevím, které si mám vybrat!"
"Zkusíme to takhle." Broukla Lisa, mávla hůlkou a v zrcadle se objevilo přinejmenším dvacet Lilyiných odrazů a každá v jiných šatech.
"Je strašné se vidět tolikrát, nemyslíš?" uculovala se.
"Co říkáš na ty červené uprostřed?" zeptala se Melisa a prstem ukazovala se prostřední Lily, která ji za to odměnila sladkým úsměvem.
"Nejsou špatné. Sama bych si asi nevybrala, takže to nechám na tobě." Rozhodla Lil.
"Fajn. Bereme ty červené."

---

"Dáte si zatím něco k pití?" zeptala se malá čarodějka ve stříbrných šatech Jamese, který netrpělivě čekal, až se Lily objeví ve dveřích.
"Ne, děkuji. Ještě počkám." Odmítl a nervózně se podíval na obrovské hodiny na zdi, které právě ukazovaly tři hodiny.
Co když nepřijde? Je na mne pořád naštvaná? Ani se jí nedivím, po tom, co jsem předvedl posledně. Co jsem si sakra myslel?Musím se jí za všechno omluvit.


---
Zatím u Lily:


"Máme všechno?" zmatkovala Melisa a posbírala hromadu sponek, které svou neopatrností shodila ze stolu.
"Snad ano. Přemístíš se se mnou?"
"Ráda bych, ale tohle už je na tobě. Užij si to, Lil." Usmála se na ni a přátelsky ji chytla za ruku.
"Díky. Jsem trochu nervózní."
"Nech toho! Vždyť nemáš proč! Jamese znáš už tak dlouho…! A kdyby tě obtěžoval nebo tak něco-!"
"Co blázníš? Chceš aby to se mnou seklo?" zazubila se.
"Musí už jít. Uvidíme se zítra." Rozloučila se byla pryč.
"Snad to vyjde." Vzdychla Mel a odčarovala kouzelné zrcadlo.
"Liso?" uslyšela Lilyin hlas z kuchyně a rychle tam přiběhla. "
"Co tady ještě děláš?" pokárala ji a Lily se jen usmála.
"Já jen, že jdi měla pravdu."
"Ale s čím?" Nechápala Mel.
"Miluji ho!" řekla a zmizela.

---
"Já jen, že jdi měla pravdu." Špitla Lily.
"Ale s čím?".
"Miluji ho!" řekla a zmizela.

---

Lily se objevila před dveřmi restaurace. Nikdy by nevěřila, že jde na rande s Jamesem Potterem. Vždy o tom jen snila, ale nikdy se sen nestal skutečností. Až dnes. Vytáhla si z kabelky malé zrcátko, aby se ujistila, že všechna kouzla, které Mel použila pro lesk jejich vlasů, stále fungují.
"Fajn." Ohodnotila svůj účes a váhavě se podívala na kliku u hlavních dveří restaurace. "Teď jen stačí otevřít. No tak, Lily, jen do toho! Neboj se! Prostě ji stlač a bude to! Dělej! Dělej!"
"Hodláte jít dovnitř, slečno?" zeptala se postarší dáma po Lilyině pravé ruce.
"Ehm- ano, jistě. Prosím…" odvětila a otevřela jí dveře. "Teď nebo nikdy!" broukla potichu a vklouzla dovnitř. Odložila si kabát na praktický věšák a dveří a rozhlédla se po místnosti. Netrvalo to moc dlouho, než si všimla Jamese, který si nahlas četl jídelní lístek. Nemohla si nevšimnout, že u toho nervózně poklepával pravou nohou.
"Křoupavý likér. Jo, ten by jí možná mohl chutnat. Ale co když- ne, to není dobrý nápad. Odvar z pomerančové hlízy. Ten by ušel. Nebo snad-"
Lily vyprskla smíchy. James se na ni hbitě otočil a údivem otevřel ústa.
"A-ahoj." Koktal a vstal se židle. "Moc ti to sluší."
"Díky." Usmála se a James ji odsunul židli, aby se mohla posadit.
"Já- chci se ti ještě jednou omluvit za ten včerejšek. Vážně mě to moc mrzí! Bylo to trapné. Nevím, co mě to popadlo-"
"To stačí." Utišila ho. "Omluva se přijímá pod jednou podmínkou, že o tom už nebudeme mluvit. Souhlasíš?"
"Rád." Oddechl si.
"Ale, musím uznat, že mi ty naše hádky chyběly." Řekla a začala se smát.
"To mě taky! Ale nejen ty hádky. Chyběla jsi mi hlavně ty." Podíval se jí do očí a Lily se zatočila hlava. "Zkoušel jsem tě hledat, byl jsem i u vás doma, ale tvá mamka mi řekla, že jsi zasnoubená, tak jsem si myslel, že je pozdě."
"Promiň. Zasnoubená jsem ale opravdu nebyla. Myslela jsem si, že mne budeš hledat, tak jsem mamce řekla, že jestli se u nás někdy zastavíš, tak ať řekne tohle. Později jsem toho moc litovala." Vysvětlila.
"Chtěl jsem ti toho tolik povědět…" vzdychl.
"Teď máš možnost, Jamesi!" vyhrkla a chytila ho za ruku. James sebou cukl.
"Bojím se, že už je pozdě. Že to už nikdy nebude takové jako dřív."
"To je dobře ne? Už nikdy žádné hádky, žádné pomluvy, žádný-."
"-Severus?" doplnil ji tázavě. Lily sklopila oči.
"Také. Moc mne zklamal. Přidal se ke Smrtijedům, víš to vůbec?"
"Nic jiného bych od něj ani nečekal." Řekl James s mírným úšklebkem. "Ale o něm se bavit přece nebudeme, ne?"
"Jistě." Přikývla. "Nechceš jít pryč?" navrhla.
"Teď? Vždyť jsi sotva přišla!"
"Vím, ale je tady hrozný vzduch." Zalhala. Ve skutečnost chtěla být s Jamesem osamotě.
"Dobře." Souhlasil. "Půjdeme." Vstal, pomohl ji do kabátu a ruku v ruce odešli.
Venku se pomalu stmívalo a vytvořila se sněhově bílá mlha. Do tváří je štípal studený vítr. Jakoby se octli v nějaké podivně zamlžené říši.
"Víš, co by mi teď udělalo radost?" promluvila do ticha.
"Ano." Přikývl s úsměvem.
"Vážně? Co tedy?" zeptala se a odpověď se k ní donesla formou polibku.
"Tohle jsem nemyslela." Řekla a James s omluvným výrazem udělal krok zpátky. "Ale pokračuj!" broukla a přitáhla si ho blíž k sobě. James ji chytil kolem pasu a vášnivě se políbili.
"Jamesi!" vykřikla dětským hláskem a zaklonila hlavu tak, že ji spadla pletená čepice.
"Sněží!" řekli oba současně a se šťastným úsměvem ve tváři pozorovali padající vločky.

THE END


(Lily Evansová v šatech na večeři)

l-e-p-a-s-b.blog.cz

9. října 2008 v 20:01 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy

Majitel: Peťa a Marek

Jeden film = milion nápadů :)

7. října 2008 v 22:15 | Kejsinka♥ |  nástěnka
Ahojky!

Mám novinky! Přes víkend jsme byli na Mistrovství Evropy mažoretek v Brně a jsme třetí! Jsem strašně moc ráda. Sice minulí rok jsme byli první, ale letos jsme v jiné kategorii takže super!
Dále... teďka jsem se koukla na film 27 šatů a jsem natolik naplněna energií a novými nápady, že se jdu vrhnout na novou povídku. Vy mi sem určitě písněte vaše nápady, názory či rady na povídky. Beru i povídky na přání!

Už se moc těším. Pápá Vaše Kejsinka♥

nathalyajulli.blog.cz

7. října 2008 v 18:02 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy

Majitel: Jul

naru.blog.cz

7. října 2008 v 18:00 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy

Majitel: Stania

prokletadvojka.blog.cz

7. října 2008 v 17:59 | Kejsinka♥ |  spřátelené blogy
Blog: www.prokletadvojka.blog.cz

Majitel: Elizabeth Greenová