Narozeninový dárek

20. srpna 2008 v 11:05 | Kejsinka♥ |  povídky
Název: Narozeninový dárek
Postavy: James Potter, Lily Evansová, Sirius Black, Remus Lupin, Emily Collonal
Autor: Kejsinka♥
Každý rok je pro studenta jakkoli školy na světě stejný. Jak pro hlouček upovídaných děvčat z třetího ročníku v Bradavicích, tak pro obyčejného mudlovského chlapce. Můžete si stokrát za sebou říci, že jsme každý úplně odlišný, ale je mnoho věcí, které nás budou navždy spojovat. To si ovšem někteří lidé nechtějí připustit a tohle je případ Lily Evansové, která je toho názoru, že James Potter, student s Nebelvíru, rozhodně do"kategorie čarodějů" nepatří.
"Radši bych se udávila Citrónovými koblížky, než jít s tebou na rande." Odpovídala věčně na často kladenou otázku brýlatého chlapce. Avšak celá Bradavická škola věděla, že ti dva, patří k sobě.
"…Celestýna Skopalová, byla jediná čarodějka, která za svou knihu o Famfrpálu dostala Delektrovu cenu. Famfrpál je podle ní-"
"Bavíte se dobře pánové?" přerušil Jamese a Siriuse profesor Highs při hodině kouzelných formulí.
"Právě jsme studovali dějiny formulí, pane." Řekl s výmluvným úsměvem Sirius.
"Jistě, srážím Nebelvíru 10 bodů!" zahřměl "…a vy už toho nechte." Dodal a pokračoval ve výkladu, dokud konečně nezazvonilo. James si promnul své ospalé oči, které se mu po zbytek nudné hodiny neustále zavíraly a spolu s ostatními studenty z Nebelvíru odešel do Společenské místnosti.
"Ehm…" uslyšeli jakési ironické zakašlání sotva vešli prošli přes obraz Buclaté dámy. Uprostřed místnosti stála drobná blonďatá dívka s rukama zkříženýma na prsou.
"Hej, vy dva!" přistoupila k nim blíž a ukázala na ně přísně prstem.
"Mám vám vyřídit, že je Lily naprosto znechucená, že jste Nebelvír připravili o dalších 10 bodů, který si pracně vybojovala od profesorky Trelawneyové.
"A to jsme se vzdělávali-!"
"Sklapni!" okřikla Siriuse, který si pro sebe stále něco potichu mumlal.
"A jestli-" zvýšila hlas "se to bude ještě někdy opakovat, bude si stěžovat u profesorky McGonagallové." Dořekla, zhluboka se nadechla a sedla si do naoranžovělého křesle poblíž.
"A proč nám to nepřišla říct sama?" zeptal se James.
"Zítra má narozeniny a byla přesvědčená, že si den před šestnáctinami nenechá zkazit takovým troubou, jako jsi ty." Vysvětlila panovačně. Oba na ni teď hleděli s otevřenou pusou a hltali každé slovo, které ji vyšlo z našpulených úst. Po té, co si vyměnili překvapené pohledy, zmizeli v chlapeckých ložnicích.
"To mi nikdo-"
"Já vím…"
"Nevěděl jsem-!"
"Já vím…" přitakal Sirius.
"Co teď budu dělat? Co jí mám dát?" panikařil.
"Neboj, něco vymyslíme." Konejšil ho Sirius. "Co takhle zajít za Remem?"
"No, když se vžiju do tebe Jamesi, tak…" odmlčel se "Nic mě nenapadá." Prohlásil nakonec Remus.
"A když se vžiješ do sebe?" zakabonil se Sirius.
"Hm… já bych ji napsal báseň." Vykoktal sebevědomě.
Když se oba ujistili, že to pravdu myslí vážně, dostali takový záchvat smíchu, že je studenti kolem sbírali ze země.
"Co je?" zeptal se, když se uklidnili.
"Ty chceš, aby James-" ukázal na něj prstem, "napsal BÁSEŇ?" vykulil na něj oči.
"Počkej, za zkoušku to stojí, ne? Zkusím to." Rozhodl Potter, když zazvonilo.
Když se po další hodině sešli ve školní knihovně, měl James připravené dvě, podle něj náramně vyvedené, básničky.
"Tak se ukaž!" hecoval ho Black a Lupin samou zvědavostí odložil svůj úkol do starodávných run.
"A teď ta druhá:"
"To bylo úžasné Jamesi! Nemůžu uvěřit, že to vypadlo z tvé hlavy!" křičeli jeden přes druhého.
"Opravdu se vám to líbilo?" divil se.
"No, jasně! Z tebe něco bude!" poplácal ho Sirius hrdě po zádech.
"Dnes večer jí pošlu sovu, aby jí to přišlo zítra na snídani, co říkáte?"
"Dobře." Souhlasili oba.
"A teď pojďte," zatřásl sebou Sirius, "Myslím, že má na mě tohle prostředí špatný vliv." Zazubil se a Lupin se na něj uraženě podíval.
Odpoledne probíhalo jako obvykle. Došli si na oběd, kde čekali na obrovské mísy plné dobrot a strop Velké síně byl tentokrát vyzdoben tisíci měsíci, které když jste se na něj dlouze zadívali, zamávali. Sirius si pomyslel, že Lily musí být nápadné, když se na ni James neustále podivně usmívá, i když posledních pár let nedělal nic jiného.
"Heslo?" zeptal se obraz v němž seděla plnoštíhlá dáma s krajkovými šaty a parukou.
"Česnekové lívance." Řekli chlapci jednohlasně a vešli dovnitř. Nejdřív se ale ujistili, že tam nesedí Lily, ani její jedovatá kamarádka.
"Nemáte někdo pergamen?" zeptal se James, když usedal do tyrkysově zeleného křesla.
"Tady." Podal mu kousek stočeného nažloutlého lístku Sirius.
"No, asi to napíšu až nahoře v sovinci." Rozhodl a zmizel. Stoupal po točitých kamenných schodech nahoru a v hlavě si promítal slova, která chce napsat. Potom se pohodlně usadil vedle své sovy a dal se do psaní: "Tvé oči…"
Po chvíli uslyšel kroky blížící se ke dveřím sovince. Po pár vteřinách se v nich objevila Lily. Změřila si ho zvláštním pohledem a pak očima létala po malé místnůstce hledajíc svou sovu. Když zjistila, že si spokojeně houká vedle Jamese, zaváhala, ale potom si k němu přisedla.
"Komu píšeš?" zeptala se po chvíli zvědavě.
"Ehm… nikomu." Zalhal.
"Své přítelkyni?"
"Ne-, chci říct ano." Vyklouzlo z něj bez rozmyšlení. Lily se mu podívala do očí. Nedokázal ji lhát, ale nevěděl, jak to vzít zpátky.
"Už musím jít." Řekl a co nejrychleji odešel.
"Co je? Poslal jsi to?" vyvalil hned na něj Remus u dveří společenky.
"Ne, má to ta- já to tam zapomněl!" Co když Lily-!" zakoktal.
"Tak zadrž!" okřikl ho Sirius, když k nim přiběhl. "Co se tam vlastně stalo a co je s Evansovou?"
Když jim James s ustavičným koktáním vylíčil, co se stalo, vešla do Společenské místnosti Lily. Zdálo se, že je stejně zmatená, jako ti tři. Nejdřív to vypadalo, že jim chce něco říct, pak se však zastavila, otočila se na podpatku a byla pryč.
"Myslíte, že to četla?" zeptal se Potter jakoby vyslovil něco hanebného.
"Jdu to zjistit!" breptl Sirius a byl ty-tam.
Když se celý zadýchaný dorazil do místnosti, plné houkajících sov, spatřil na jedné z kamenných dlaždiček položené pergamen. Spěšně ho zvedl a s hrůzou zjisti, že tam James napsal tu první báseň, tu, který se spíš podobala popisu trola, než vyznání lásky. Pak ho něco napadlo.
Druhý den ráno si James se Siriusem trošku přivstali, aby byli na snídani mezi prvními. Potter asi půl hodiny stál u zrcadla se snahou alespoň o trochu zkrotit své neposedné vlasy a potom se oba vydali do Velké síně, kde už se talíře blýskaly pod šunkovými chlebíčky, vaječinou, nebo třeba křupavou slaninou. Většina studentů teprve přicházela, stejně jako oni dva. Lily seděla na kraji Nebelvírského stolu se svou blonďatou kamarádkou a hlasitě se smály. Chlapci se posadili vedle Remuse Lupina, který byl ponořený do jedné knihy. Za okamžik bylo slyšet tichounké mávání křídly a houkání malých soviček, které právě přilétaly.
"Pošta je tady!" uslyšeli radostný výkřik nějakého prvňáčka z Mrzimoru.
K Lily přilétly hned tři sovy. První, sova pálená, jí zřejmě přinesla dárek od rodičů, protože v malém uzlíčku bylo jakési oblečení a stříbrná spona do vlasů. Druhá sova, v níž Remus poznal puštíka, donesla malý dáreček, zabalený do modrého balícího papíru. Ten ovšem neotevřela a podívala se na dárek třetí. Na rozdíl od zbylých dvou balíčků, vypadal poněkud skromně.
"Kdo ti píše Emily?" obrátila hlavu ke své kamarádce.
"Tvé oči, září jak zuby trola,
zrzavá čupřina trčí ti zdola.
Tvoje rty, jsou jako dva šutry,
nepřehlédl bych tě ani mezi futry."
"Co to proboha je?" vykřikla zděšeně a oči jí zběsile létali po síně, hledajíc viníka. Mezitím Lily otevřela své psaní a četla nahlas.
"Siriusi?! Co jsi tam nahoře vlastně dělal?" zeptal se překvapený James a zasmál se.
"No, trošku jsem to pozměnil." Zakřenil se.
"JAMESI!" ozvaly se přes celou síň dva dívčí hlasy. Jeden naštvaný a druhý líbezný a zamilovaný. Nebylo tak těžké uhádnout, komu patří. Za chvíli se za ním obě přiřítily.
"Tohle si vyřídíme, Pottere!" křičela Emily a zběsile nad hlavou mávala se svým dopisem.
"Až jindy…" vložil se do toho Black a odvlekl ji pryč. Mezitím se vypařil i Lupin s výmluvou, že se jde připravit na další hodinu. ("O půl hodiny napřed?") Teď už tam zůstali jen oni dva.
"Děkuji ti za přání, Jamesi." Řekla stydlivě a dala mu pusu na tvář.
"Ehm… nemáš za co. Já jen, že to, co jsem napsal do té básně-" poškrábal se na krku "-byla pravda."
"Vždyť já vím." Přikývla Lily a chytila ho za roztřesenou ruku. Potom se k němu naklonila blíž a dali si ten nejsladší polibek.
THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 martnka martnka | Web | 20. srpna 2008 v 14:29 | Reagovat

wow, to bylo super, sem se nasmála u té basničky s tím trolem xD to james nemyslel  vážně že ne? :-D píšeš skvěle, už se těším na další  kapitolky

2 maja- SB maja- SB | Web | 20. srpna 2008 v 14:54 | Reagovat

ta je taky super x) nechápu jak to někdo dokáže napsat..já mám napsat do školy čtenářský deník a vždcky u toho sedím 3 hodiny xD

3 Kejsinka♥ - admin Kejsinka♥ - admin | 20. srpna 2008 v 14:58 | Reagovat

Děkuji :)

4 Lili Lili | Web | 24. srpna 2008 v 19:05 | Reagovat

nadherne:)

5 Magda Magda | Web | 27. srpna 2008 v 10:38 | Reagovat

To bylo nádherné... jůůů. to se povedlo!!!!!!

6 Ginny-SBí ♥♥♥   :-* Ginny-SBí ♥♥♥ :-* | E-mail | Web | 5. října 2008 v 23:13 | Reagovat

PĚKNéééééé!!! :)

muck :)

7 ClaireM ClaireM | Web | 21. února 2009 v 9:36 | Reagovat

"Nepřehlédnul bych tě ani mezi futry" ... Paráda, já padám pod stůl... Tuhle básničku mi někdo poslat, tak ho asi nakopu :D Ale bylo to krásný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama