Detektivní kancelář J+L 3

30. srpna 2008 v 20:10 | Kejsinka♥ |  povídky
...POKRAČOVÁNÍ
"Asi jsem se spletla." Usmála se a rychle nadhodila jiné téma. "Slyšela jsem, že jsi v lektvarech přeborník."
"Tak trochu. Proč?"
"James Potter mi říkal, že jsi ho doučoval."
"To je pravda." Přitakal. "Připravovali jsme lektvar proti mrkavcům." Řekl a byla to snad ta nejdelší věta, kterou kdy před Lily vyslovil.
"Hm…" usmála se a jako náhodou ohlédla na dva poháry se šťávou, ležící před nimi. "Ani jsem si jich nevšimla." Řekla a napila se ze svého poháru. Alex udělal to samé.
"Dneska není nic moc." Poznamenal, když do poslední kapičky vyprázdnil svoji sklenici.
"Souhlasím." Přitakala a napadlo ji, jak vyzkoušet jestli lektvar působí.
"Kolik ti je let?"
"Čtyřicet pět." Řekl jakoby se nic nedělo a Lily na něj vykulila oči.
"Jak se jmenuješ?" vyhrkla na něj.
"Saradol Wickiley." Odpověděl zbrkle.
"Použil si na profesora Rothera a Skřípala Paměťové kouzlo?"
"Ano."
"Takže piješ Mnoholičný lektvar a vyrobil sis ho v pátek u Rothera, že mám pravdu?"
"Ano."
"Proč to děláš?".
"Je to rozkaz."
"Kdo ti ho dal?" Zeptala se zmatěně a zvědavě zároveň.
"Cože?" zarazil se Lily překvapilo, že jí bleskově neodpověděl. Až pak si uvědomila, že Veritásérum zřejmě přestalo působit.
"Kdo ti- kdo ti dal to knížku?" usmála se výmluvně.
"Půjčil jsem si ji v knihovně." Řekl zase tiše.
"Vážně? No, tak já půjdu a díky za pokec." Rozloučila se a utíkala zpátky do Společenské místnosti za Jamesem. Ten ale zřejmě ještě spal. Počkala ještě pár minut u krbu a pak se zaklepala na dveře chlapeckých ložnic. Ozvalo se pár nevrlých výkřiků jako kdo je tak brzo budí a podobně. Pak hlavou vykoukla dovnitř.
"Je tu holka!" zahulákal jeden druhák a schoval se pod peřinu.
"Co chceš?" zeptal se jí černovlasý chlapec v kostkovaném pyžamu, který právě vylézal za své postele.
"Hledám Jamese Pottera." Vysvětlila.
"Jamesi!" zavolal někam do místnosti a za chvíli se k ní James přicoural s kartáčkem na zuby v puse. Vypadal dost ospale a na očích ještě ani neměl brýle.
"Lily!" řekl překvapeně, vytáhl si kártáček z pusy a vytlačil ji ven z ložnice.
"Už tam jdeš?" zeptal se a zkrucoval zimou prsty na nohou.
"Už jsem tam byla, Jamesi!" řekla nasupeně.
"Vážně? A jak to dopadlo? Řekl ti něco?" vyhrkl.
"Budeš se divit, ale ano. Máme to, co jsme potřebovali." Řekla spokojeně
"Co ti řekl?" zeptal se znovu.
"Tady ti to povídat nebudu. Mohl by nás někdo slyšet." Připomenula a podívala se dolů. James ale vytáhl hůlku a pronesl: "Ševelisimo!"
"Co to bylo?" zeptala se překvapeně a pohoršeně zároveň.
"To jsem obkoukal od Srabuse." Přiznal. "Teď nás nikdo neslyší, tak povídej."
Po té, co ho Lily zasvětila do všeho, co se jí ráno přihodilo a James ji položil nejméně dvacet zvědavých otázek jak to vlastně vůbec dokázala, uviděli, jak Alex přichází do Společenské místnosti. James hbitě vytáhl hůlku, cosi zadrmolil a pevně chytil Lily za ruku.
"Co to děláš?" zeptala se, když ji strhl na zem.
"Nesmí mít podezření, že něco víme. Hned teď zajdeme za Brumbálem a všechno mu povíme." Zarazil se. "Ale co když nám to neuvěří?"
"Předám mu své myšlenky." Odpověděla stručně i když tušila, že James nemá páru, jak to chce udělat.
"Fajn." Souhlasil. "Teď půjdeme dolů a budeme dělat, že se nic neděje." Navrhl.
"Dobře." Přikývla a oba naráz vstali a předstírali, že přichází z ložnic.
"Ahoj Alexi!" pozdravila ho Lily, když přišli k jeho křeslu. Pak obešli Buclatou dámu, dali se do běhu. Lily už jednou navštívila Brumbálovu oválnou pracovnu, takže věděla, kudy jít.
"Jahodová limonáda." Prohlásila, když stáli před kamenný chrličem. Nic se nestalo.
"Jahodová limonáda." Řekla o něco víc nahlas.
"Asi se změnilo heslo. Byla jsem tu naposledy před rokem. Doufala jsem, že bude pořád platit." Vysvětlila Jamesovi.
"Co tu vy dva děláte?" To se k nim přiřítila profesorka McGonagallová.
"Potřebujeme nutně mluvit s profesorem Brumbálem." Odpověděl pohotově James.
"Co se stalo?" zeptala se přísně a vůbec nevypadala na to, že by jim prozradila heslo do profesorova kabinetu.
"Jeden stu-"
"To nesmíme říct." Přerušila ho a jemně mu zapíchla svůj loket o zad. Profesorka si je od hlavy až k patě zrentgenovala očima a potom prohlásila: "Profesor Brumbál je na snídani."
Nečekali na její ale a běželi do Velké síně. Na malém stupínku, uprostřed místnosti snídalo několik učitelů. Mezi nimi i Albus Brumbál. Dali se opět do běhu. Zastavili se až u dlouhého schůdku,který vedl přímo k Čestnému stolu. Profesorka Smithová se na ně tázavě zadívala, ale potom se opět zakousla do křupavého rohlíku s džemem.
"Pane profesore!" oslovila Lily ředitele, když si zrovna naléval jakousi křiklavě červenou šťávu, která Jamesovi nápadně připomínala krev.
"Slečno Evansová, pane Pottere." Řekl svým obvykle klidným hlasem.
"Musíme s vámi nutně mluvit." Spustila.
"Hm…" usmál se. "Hádám, mezi šesti očima."
"Ano." Přitakali oba jednohlasně.
"V tom případě mne prosím následujte." Řekl mile, zvedl se ze své mohutné židle a odcházel zadními vraty ven z Velké síně. Lily a James ho následovali do nevelké místnosti plné světle modrých křesel. Brumbál se na jedno z nich pohodlně posadil a vybídl je, aby udělali totéž.
"Pane profesore, zjistili jsme, kdo použil na profesora Skřípala to Paměťové kouzlo." Řekla a úsměv z Brumbálova obličeje rázem zmizel.
"Slečno Evansová…"
"Byl to Alex Petterson." Vyhrkla dřív, než stačil profesor cokoli říct.
"Tohle je vážné obvinění. Máte na to důkaz?" zeptal se nejistě.
"Ano, pane. Ale, má to háček." Polkla a podívala se na Jamese, který právě sledoval plameny v krbu. Pak sebou vyplašeně cukl.
"A-ano. No, víte, my jsme na něj použili, no, použili jsme Veri-Veritasérum." Vydechl a sklopil oči do země.
"Tuším, že jste si ho vypůjčili z kabinetu profesora Rothera." Řekl s ještě větším klidem v hlase.
"Ano." Přiznala. "Ale my jsme museli! Měli jsme na něj podezření a tohle byla jediná možnost!"
"Hm…" zabručel a k jejich udivení se zasmál. "Dobrá. Slečno Evansová, říkala jste, že máte důkaz."
"Jistě, ale budeme potřebovat vaši Myslánku." Řekla a spiklenecky se na něj usmála.
"To jsem si mohl myslet. V tom případě půjdeme do mé pracovny." Rozhodl, zvedl se z křesla a pospíchali k chrliči.
"Lékořice" řekl a kamenný chrlič je pustil dovnitř. Za nepatrnou chvíli se octli v nádherné místnosti plné nejrůznějších knih, zvláštních předmětů a několik rolek pergamenu. Na stěnách byly pověšené obrazy všech bývalých ředitelů Bradavic. Brumbál se posadil do svého křesla, mávl hůlkou a naproti němu se objevily dvě dřevěné stoličky.
"Nejdřív mi ale povězte…" broukl a srovnal si brka na svém stole. "Ví o vašich činech někdo?"
"Ne, pane." Odpověděl James.
V tom případě," vstal od stolu a došel k vysoké vyzdobené skřínce. Opatrně ji otevřel. Uvnitř se na ně díval obrovský krásný bělomodrý pohár plný zlatavé husté tekutiny.
"Slečno Evansová." Pobídl Lily, ta si vzala hůlku, namířila si špičkou na spánky a potom se z její hlavy vynořil tenký proud myšlenek. Hůlkou je popostrčila do Myslánky. James ji sledoval s otevřenou pusou.
"Děkuji. Půjdete se mnou?" zeptal se jich a oba honem přikývli. Potom ponořil hlavu dovnitř velkého poháru a zmizel. Oba udělali totéž. Objevili se ve Velké síni. Lily zrovna přicházela k Alexovi.
"Alexi! Alexi! Ahoj!"
"Nazdar." Pozdravil ji sklesle. Brumbál, Lily a James je s vážným výrazem ve tváři sledovali.
"Můžu si sednout?"
"Ano."
"Ehm… jak se máš? Chtěla jsem tě jen pozdravit…"
"Jde to."
"Co to čteš?"
"Přísady do lektvarů od Melindy Hroopherové?"
"Ano."
"Páni!" křikla znenadání. "Není támhleto profesor Skřípal?" vstala a prstem ukázala k Čestnému stolu, ačkoli tam nikdo nebyl. Jakmile viděla, že se tam Alex ohlédl také, otevřela víčko od lahve, kterou schovávala v kapse a polovinu vylila do jeho Dýňové šťávy.
"Nikdo tam není."
"Asi jsem se spletla." Řekla jakoby nic a změnila téma. "Slyšela jsem, že jsi v lektvarech přeborník."
"Tak trochu. Proč?"
"James Potter mi říkal, že jsi ho doučoval."
"To je pravda. Připravovali jsme lektvar proti mrkavcům."
"Hm…" usmála se. "Ani jsem si jich nevšimla." Řekla a napila se ze svého poháru. Alex udělal to samé.
"Dneska není nic moc." Poznamenal, když do poslední kapičky vyprázdnil svoji sklenici.
"Souhlasím." Řekla a najednou z ní vypadlo: "Kolik ti je let?"
"Čtyřicet pět." Odpověděl, jakoby byl v transu.
"Jak se jmenuješ?"
"Saradol Wickiley."
"Použil si na profesora Rothera a Skřípala Paměťové kouzlo?"
"Ano."
"Takže piješ Mnoholičný lektvar a vyrobil sis ho v pátek u Rothera, že mám pravdu?"
"Ano."
"Proč to děláš?".
"Je to rozkaz."
"Kdo ti ho dal?"
"Cože?" zarazil se a Lily znervózněla.
"Kdo ti- kdo ti dal to knížku?" pohlédla na knihu na ležící na stole.
"Půjčil jsem si ji v knihovně." Odpověděl, ale potom se už všichni tři objevili znovu v Brumbálově pracovně.
"Páni." Vydechl. "To bych do vás neřekl." Broukl s obdivem. "Děkuji vám. Moc jste mi pomohli. Věděl jsem, že je to student, protože Paměťové kouzlo, by se těžko provádělo z učitelského stolu. Navíc jsem tam byl já." Vysvětlil. "Teď pošlu sovu na Ministerstvo a svolám všechny do Velké síně. Alexe Pettersona nebo jak se jmenuje, dáme s ostatními profesory do pořádku."
"Pane profesore, to není všechno." Upozornil ho James. "Ještě jsme zjistili, že si ten Mnoholičný lektvar vyráběl u profesora Rothera, na kterého minulý týden v pátek použil Paměťové koulo. Viděl jsem to." Řekl důležitě James a Lily se na něj usmála.
"Dobře." Řekl opět klidným hlasem, jakoby mu někdo řekl, že je večeře. "Je mi líto, ale za tu krádež Veritaséra dostanete školní trest." Řekl přísněji a James si pomyslel, že Lily musí prožívat muka.
"Jistě." Přikývl. "My už půjdeme."
Za půl hodiny se celé Bradavice sešli ve Velké síni. Alexe Pettersona už nepotkali. Oba dva dostali padesát bodů za výpomoc škole, ale také školní trest leštění pohárů se školníkem Filchem. James se tvářil jakoby měl ještě víc sebevědomí než dřív, když kráčeli s Filchem vstříc vyslouženému trestu a Lily si každých pět sekund utírala slzy a šeptala něco a její prvním školním trestu.
"Ale stálo to za to, ne?" zeptal se jí James, když leštil Nebelvírský famfrpálový pohár z roku 1923. Lily po něm střelila vražedný pohled, ale hned po tom se usmála.
"Ale máš pravdu." Řekla, položila žlutou hadru na zem a chytla ho za ruku. "Nechceš mi položit nějakou otázku?" řekla tajemně.
"Jakou?" nechápal.
"No, už nějakou dobu jsem ji neslyšela a- a docela mi chybí." Podívala se mu do udivených očí. Potom si stoupla, vzala z vitríny vedle zlatonku, prohrábla si vlasy a křikla: "Hey, Evansová, co takhle rande?" znovu si načechrala vlasy, ale teď si u toho namyšleně pohazovala se zlatonkou. James pochopil. Také se postavil a řekl pisklavým hláskem: "To bych se radši udávila Citronovými koblížky!"
Oba se dali do smíchu. Přistoupili k sobě blíž a políbili se.
"Víš jistě co děláš?" zeptal se ji James a přivinul ji blíž.
"Dej mi pusu nebo si to rozmyslím." Řekla rázně a usmála se.
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magda Magda | Web | 31. srpna 2008 v 13:31 | Reagovat

Tak to se ti vážně moc a moc povedlo... A kdy bude další?

2 Kejsinka♥ - admin Kejsinka♥ - admin | 31. srpna 2008 v 13:44 | Reagovat

Tahle povídka je u konce. Ale jak už jsem psala, dneska jedu na další :))

3 macuš macuš | E-mail | Web | 1. září 2008 v 9:54 | Reagovat

hehe krásna poviedka ,rýchlo sme šupni tú dalšiu koniec sa mi mocinky páčil :)))

4 martnka martnka | Web | 3. září 2008 v 15:18 | Reagovat

jé super konec, opravdu užas, celá tato povídka se mi mocka moc líbila, nebyla moc přeslazená, ani moc temná, byla originální a prostě už nevím co napsat joten konec byl bombastický, těším se na tvé další dílka

5 Ginny-SBí ♥♥♥   :-* Ginny-SBí ♥♥♥ :-* | E-mail | Web | 7. října 2008 v 19:13 | Reagovat

super!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

6 ClaireM ClaireM | Web | 21. února 2009 v 9:26 | Reagovat

Celá povídka se mi moc líbila... Nevím, čím to je, ale ta nějak jsem tušila, že v tom bude mít prsty ten Alex... Ale úplně nejlepší byl ten konec... Prý "to bych se radši udávila citronovými koblížky." Fakt paráda... :)

7 lelissek lelissek | 24. července 2009 v 9:05 | Reagovat

super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama