Detektivní kancelář J+L 2

24. srpna 2008 v 15:23 | Kejsinka♥ |  povídky
...POKRAČOVÁNÍ
"Nebo naopak." Upřesnila. "A kdo byl vůbec ten student, které tě doučoval?"
"Hm… Peter- A- počkej…" přemýšlel "…nějaký Petterson Alan, myslím." Poškrábal se na nose.
"Alan Petterson? Nejmenoval se náhodou Alex?" vzpomněla si na včerejší ráno, kdy se seznámila s podivným chlapcem z Kruvalu.
"Ano! Alex Petterson! Nemám moc paměť na jména."
"Říkal mi, že je tady nový, a že přestoupil z Kruvalu. -To je jiná škola čar a kouzel." Dodala, když zachytila Jamesův nechápavý výraz.
"Nevěděl jsem, že existují i jiné školy, kde se učí kouzlit."
"Copak jsi si myslel, že se v Bradavicích učí úplně všichni kouzelníci?" zeptala se nevěřícně, ale než James stačil odpovědět, převedla řeč jinam. "Rother v Bradavicích učí už víc jak deset let, takže je velice nepravděpodobné, že by chtěl někoho očarovat. Myslím, že rozumnější bude si něco najít o tom Pettersonovi." Navrhla.
"Dobře, tohle ale nechám na tobě."
"No to v žádném případě!" namítla. "Pěkně mi s tím pomůžeš. Máme na to celý víkend."
"To mám dva dny sedět nad knihami!" vyděsil se.
"Ano a jestli s tím máš nějaký problém, můžeš toho klidně nechat. Já už tomu přijdu na kloub." Řekla a nabroušeně odešla ze Společenské místnosti na snídani.
"No tak počkej." Křičel a snažil se ji doběhnout. Jakmile se přiřítil do Velké síně, kde už všichni spokojeně snídali, pelášil za Lily, která si právě nakládala na talíř křupavou slaninu.
"Dobře." Řekl na usmířenou.
"Co dobře?" zeptala se a zvedla pohár s horkým ranním čajem.
"Pomůžu ti s tím." Vydechl a přisedl si k ní na dřevěnou lavici.
"Hele, Jamesi, já tě do ničeho nechci nutit. Jestli to chceš vzdát, prosím." Řekla přísně a upřeně sledovala svůj odraz v konvici na čaj.
"Promiň. Jsem unavený a nemyslel jsem." Řekl tiše.
"Ostatně jako vždycky." Zakoulela očima. "No, dobře. Ale musím mít jistotu, že mě v tom nenecháš." Podívala se na něj.
"Nikdy, slibuji." Řekl a chtěl ji políbit. Lily se však začervenala a odvrátila se od něj. Položil svou ruku na její rameno. Otočila se a nechala své ryšavé vlasy klouzat po obličeji. James se na ni usmál, ona však jeho líbezný úsměv neopětovala. Pouze se mu dlouze zadívala do očí, ve kterých teď zářily barevné jiskřičky.
"Po snídani za mnou přijdi do knihovny." Řekla stydlivě a odešla. Jamese ještě nikdy žádná dívka neodmítla, tak proč to zrovna udělala ta, o kterou nejvíc stojí, tak, kterou miluje. Neměl chuť a na jídlo a proto neváhal a utíkal do knihovny. Nevěděl, jestli se k němu teď Lily nebude chovat chladně, ale když ji našel opět zavalenou pod hromadou knih, usoudil, že na to všechno zapomněla.
"Nazdar!" řekla opět svým kurážným a panovačným hlasem.
"Vidíš ty dva regály za mnou?" ukázala prstem na dva nekonečně dlouhé a po strop vysoké dřevěné regály, plné těch nejtlustších knih.
"Jsou v něm knihy, které píší o Bradavicích, o studentech, ministerstvu, zkrátka o všech kouzelnících v našem světě. Ty máš na starost jeden regál a já ten druhý. Máme dva dny na to, abychom něco našli o Alexovi Pettersonovi. Můžeš si vybrat jaký chceš." Dodala aniž by se na něj podívala.
"Dobře." Řekl prostě a musel se hodně snažit, aby jí něčím nepraštil.
Další den probíhal stejně nudně, jako ten předešlý. Celé hodiny trávili mlčky nad hromadou zaprášených knih. Večer se pak únavou svalili na své měkké postele s nebesy.
"Takže…" řekl v pondělí ráno při snídani ospalý James, když si do pusy nával šunkový závitek. "…přes ty dna naprosto promarněné dny, jsem si uvědomil pár věcí. Ta první je, že by měli v knihovně větrat, no, a ta druhá, že až příště budu chtít najít něco, o nekterém studentovi, rovnou se ho na to zeptám."
"Co tím chceš říct? Že mám jít teď hned za Alexem a říct mu: "Ahoj Alexi! Hele, nepoužil si teď někdy na profesora Rothera Pamněťové kouzlo?" to už na něj rovnou můžeme přijít s Nitrobranou." Řekla ironicky a když po ní James zase hodil nechápavý pohled, dodala jen: "Neřeš to, prosím tě."
"No, je tu vlastně ještě jedna možnost, jak to z něj vypáčit." Řekl tajemně.
"Vážně? Chceš to z něj vymlátit nebo máš ještě nějaký jiný důmyslný plán?"
"Co takhle použít Veritasérum?" zeptal se a Lily zarazilo, že něco takového, tupec, jaký je podle ní on, zná.
"Cože? A kde ho chceš vzít? Ukrást z Rotherova kabinetu?" zavřeštěla hystericky.
"No, a proč ne?" zeptal se klidně.
"Ne, ne, ne! Do toho já teda nejdu."
"A kdo tehdy říkal, že potřebuje mít jistotu, že ho v tom nenechám, hm?" zeptal se stroze.
"Nemůžeme krást, Jamesi! To je nezákonné!" připomněla.
"Máš snad nějaký jiný nápad?"
Lily se odmlčela. Nemohla se přece vloupat do profesorova kabinetu! Kdyby na to někdo přišel, vyhodili by ji z Bradavic! A navíc je prefektka!
"Jsem si jistá, že přijdeme na něco jiného." Rozhodla.
"No tak, Lily, nebuď srab!"
"Nejsem srab, Jamesi!" bránila se s rukama založenýma na prsou.
"Potom na něj použijeme Pamněťové kouzlo a-!"
"Ty ses úplně zbláznil, že ano! Uděláme úplně stejný zločin jako on!"
"Nevím. Musím si to rozmyslet. Tohle je vážná věc." Řekla vážně a očima zrentgenovala Jamesovu kamennou tvář.
Další dny uběhly jako voda a opět tu byl víkend, aneb dva dny, které snad všichni studenti na světě milují. Venku bylo neúnosné vedro, takže se všichni raději zdržovali v chladných chodbách Bradavic, teda až na Filchovu kočku, paní Norisovou, která se celé dny vyhřívala na sluníčku.
"Tak ses rozhodla?" zeptal se v pátek večer James Lily, která seděla na schodech, vedoucích do chlapeckých a dívčích ložnic.
"Ne." Řekla úsečně.
"Ne, jako ne anebo ne, jako nerozhodla." Zeptal se a přisedl s k ní.
"Ukradla jsem ho."
"Co-cože! Cože jsi udělala!" vykřikl a vyplašeně vstal.
"Ve středu, když byli všichni na večeři." Řekla, jako by se nic nedělo.
"Co se to s tebou stalo? Kde je ta stará Lily, ochránce všech zákonů a pravidel?" vyděsil se.
"Promiň, Jamesi, ale ty jsi věčný smolař a já nemohla riskovat, že nás někdo chytí." Vstala a postoupila o schod nahoru.
"Ty jsi úžasná!" řekl s obdivem a podíval se na ni, jakoby byla ze zlata.
"Takže- takže ty se nezlobíš?"
"Vůbec ne! Umím jsi představit, co to pro tebe bylo. Ty, prefektka, ukradla-."
"Neříkej to, jinak toho budu litovat a-!
"A nahlásíš sama sebe McGonagallové, co?" zasmál se.
"Tak nějak." Oplatila mu úsměv spikleneckým mrknutím a vybídla ho, aby se znova posadil. "Ještě se musím pořádně naučit Paměťové kouzlo a ty mezitím vymyslíš plán."
"Plán? Jaký plán?"
"No, vím, že vy dva- myslím tebe a Siriuse, jste vždycky dělali všechno no, jak to říct, zkrátka spontálně, ale vždycky jste vyfasovali školní trest, nemám pravdu?" zpražila ho nelítostným pohledem. "Ale to si my nemůžeme dovolit, proto vymyslíš plán, jak do Pettersona dostat Veritasérum."
"No, to zní rozumně." Usoudil.
"Taky bych řekla. Takže, udělala bych to takhle: já si zítra procvičím to Paměťové kouzlo, ty vymyslíš plán, večer dáme všechno dohromady a v neděli po snídani to provedeme." Protáhla se. "Souhlasíš?"
"Fajn. Ale teď už jdu spát. Jsem ospalý jak-" zarazil se. "Prostě se mi chce spát." Řekl a Lily se zasmála.
"Tak dobou noc." Pohladil ji po vlasech a Lily se zachvěla.
"Sladké sny." Usmála se.
"Cože? Sladké sny?" zastavil se.
"Mudlové." Řekla prostě a pokrčila rameny.
Zítřejší ráno se ani neviděli. Lily celý den strávila v Komnatě nejvyšší potřeby, kde nacvičovala náročné Paměťové kouzlo a James zase nevyšel z knihovny a to i přes Siriusovo přemlouvání a poučování o nemoci, kterou se prý nakazil od Evansové, zvané knihomol. Sirius se ale na Jamese právem zlobil. Už dva týdny v kuse trávil ve společnosti Lily a na ostatní neměl čas. Nechtěl přijít o kamarády, ale tohle teď bylo o něco důležitější.
"Ahoj, ahoj, ahoj!" pozdravila ho energicky, když se sobotní večer sešli opět ve Společenské místnosti.
"Jak to, že máš tak dobrou náladu?" zeptal se s neskrývaným obdivem unavený James.
"Vlastně ani nevím, ale to, co se v posledních dnech děje, myslím to všechno, co se týká Alexe a tak, mě prostě baví a- vlastně ani nevím, ale neumím si představit, že-"
"-že to všechno skončí." Dořekl za ni skleslý James a položil ji ruku na stehno.
"Přesně." Řekla už tišeji a váhavě se dotkla jeho ruky. James se na ni tázavě podíval. Teď už věděl, že si ji získal, ale nechtěl nic uspěchat, protože si byl jistý, že Lily není jako ostatní dívky, kdyby udělal jeden špatný krok, mohl by ji ztratit a to nemohl a nechtěl dopustit. Ale to, co teď udělala by nikdy v životě nečekal. Přiklonila se k němu blíž a políbila ho. Potom se na něj zvláštně podívala a James sledoval, jak červená. Usmál se a něžně ji pohladil po vlasech. Lily zavřela oči a vychutnávala si tento okamžik. Ještě nikdy nebyla šťastnější.
"Jamesi? Já- já myslím, že bychom měli začít s tím plánem." Podívala se na svou hůlku, kterou pevně svírala v ruce.
"Jistě." Přikývl. "Takže, ten plán." Připomenul si. "No, myslel jsem, že bys ho během večeře nalákala do učebny lektvarů s výmluvou, že chceš znát jeho názor na nějaký lektvar, do kterého přimícháme Veritasérum. Myslím, že když tam přidáme pár kapek, ani to nepozná. Co říkáš?" zeptal se jí.
"No, já nevím. Během večeře si nás nikdo nevšimne, to máš pravdu, ale nemyslím si, že by se chtěl toho lektvaru napít. Na to nám neskočí." Zakroutila nevěřícně hlavou.
"Tak potom už nevím."
"A co to provést zítra na snídani?" navrhla.
"Už na snídani? Ale jak?"
"No, vím, že tam chodí hodně brzo, protože jsem ho tam už jednou potkala a navíc nemá žádné kamarády, což nám hraje do karet. Prostě si zítra přivstanu, půjdu na snídani, potom si k němu přisednu a- prostě to musí vyjít." Poposedla si.
"Jsi si jistá, že to zvládneš? Nemám tam jít s tebou?"
"Ne. To by bylo moc nápadné. Prostě to nech na mě a zítra po snídani už budeme vědět, jak na tom jsme. Souhlasíš?"
"Tak fajn." Řekl a ospale si promnul oči. "Ale teď už jdu spát."
"Já taky." Přidala se Lily, vyšlapali kamenné schody a u ložnic se s přáním dobré noci rozloučili.
---
Další den ráno si Lily, jak slíbila, o dost přivstala. Doufala, že ve Velké síni nebude moc studentů. Spěšně se oblékla, lahvičku s Veritasérem si strčila do kapsy u kalhot a pelášila dolů na snídani.
Ve Velké síni bylo sotva deset studentů. Nervózně se poohlédla po nenápadném blonďákovi, ale nebyla po něm ani stopa. Nebelvírský stůl zel prázdnotou. Potom za sebou uslyšela klapot něčích bot. Ohlédla se a spatřila Alexe. Vypadal bledší než kdy jindy a v ruce držel tlustou knihu. Jakmile uviděl, že ho Lily pozoruje, sklopil oči do země a předstíral, že ji nevidí. Lily se však nenechala jen tak odbít a i když ji Alex beze slova obešel, neváhala a utíkala za ním.
"Alexi!" volala na něj. "Alexi! Ahoj!"
"Nazdar." Řekl sklesle.
"Můžu si sednout?" zeptala se a ukázala na volné místo vedle něj.
"Ano." Řekl po chvíli zaváhání a na stole se objevily dva poháry Dýňové šťávy.
"Ehm… jak se máš? Chtěla jsem tě jen pozdravit…"
"Jde to." Řekl znuděně.
"Co to čteš?" zeptala se přátelsky a pohlédla na knihu, ležící na dlouhém stole.
"Přísady do lektvarů od Melindy Hroopherové?" přečetla velký nápis na červené knize.
"Ano." Přikývl a dál upřeně hleděl na čistý dřevěný stůl, jakoby čekal, že se v něm objeví Bezhlavý Nick.
"Páni!" zvolala najednou. "Není támhleto profesor Skřípal?" vstala a prstem ukázala k Čestnému stolu, ačkoli tam nikdo nebyl. Jakmile viděla, že se tam Alex ohlédl také, otevřela víčko od lahve, kterou schovávala v kapse a polovinu vylila do jeho Dýňové šťávy.
"Nikdo tam není." Řekl udiveně nic netušící Alex.
"Asi jsem se spletla." Usmála se a rychle nadhodila jiné téma. "Slyšela jsem, že jsi v lektvarech přeborník."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martnka martnka | Web | 24. srpna 2008 v 16:32 | Reagovat

škoda tě zabít:D

2 Lili-ktora je taka sprosta lebo tento blog objavila az teraz Lili-ktora je taka sprosta lebo tento blog objavila az teraz | Web | 24. srpna 2008 v 19:07 | Reagovat

krasnucke:)na pokracko sa mooooc tesim tak si pls pohni:)

3 Kejsinka♥ - admin Kejsinka♥ - admin | 24. srpna 2008 v 20:17 | Reagovat

Ouuuuuu budu se snažit :))

4 martnka martnka | Web | 25. srpna 2008 v 8:30 | Reagovat

wow ten konec taková romantika.:) pokračko pokračko

5 Magda Magda | Web | 30. srpna 2008 v 10:02 | Reagovat

Tý jo... To bylo vážně dobrý. Kdy bude další?

6 anjinkafreese anjinkafreese | 30. srpna 2008 v 12:52 | Reagovat

Já Tě normálnš zabiju!Jakoooo ... Ty to vždycky tak zakončíš skvěle ...

7 Kejsinka♥ - admin Kejsinka♥ - admin | 30. srpna 2008 v 17:44 | Reagovat

Heyky já sama nevím :)) neboj, teďka jdu na pokráčo :D

8 martnka martnka | Web | 3. září 2008 v 15:06 | Reagovat

je pokračko super, bylo to skvělý a je to pěkně napínavý, těším se na další, už jdu na to:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama