Detektivní kancelář J+L

21. srpna 2008 v 15:55 | Kejsinka♥ |  povídky
Název: Detektivní kancelář J+L
Postavy: James Potter, Lily Evansová, ...
Autor: Kejsinka♥
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milý deníčku,
dnes je 8.dubna a celé Bradavice jsou vzhůru nohama. Profesor Sollons dostal včera vyhazov. Brumbál nám k tomu neřekl ani slovo, takže po škole koluje docela dost podivných historek. Nicméně, dnes na snídani ním oznámí, kdo převezme jeho místo. Potom ti vše podrobně vylíčím.
PS: Potter mi dnes konečně řekl jménem!
Lily
Lily Evansová zavřela svůj deník, do kterého si každé ráno zapisovala, co se jí předchozí den stalo. Nebylo překvapením, že v každém jejím zápise se objevovalo slovo Potter. Dnešní ráno bylo obzvlášť studené a sychravé. Šedivé mraky se hrozivě vznášeli nad Bradavickými pozemky a prudký vítr lechtal trávu plnou ranní rosy. Sluníčko si dnes dalo načas stejně jako většina studentů, kterým se nechtělo vylézat z teplých pelíšků své postele. Ovšem Lily dnes nepatřila mezi ně. Promnula si ospalé ulepené oči a vyrazila na snídani. Cestou po prázdném hradě narazila jen na Protivu, který strašil chudinku Buclatou dámu a na školníkovu kočku, paní Norisovou. Ve velké síni sedělo tak dvacet bledých studentů a jen jeden u Nebelvírského stolu. Lily vůbec nepřipadal povědomí. Byla sice pravda, že některé žáky zná pouze od vidění, ale tohohle chlapce v životě neviděla. Měl dlouhé blonďaté vlasy, vzadu stáhnuté do culíku, pihovatý obličej a hnědé hluboké oči, které se za okamžik podívali na Lily. Neváhala proto a šla se s ním seznámit.
"Ahoj!" spustila "Jmenuji se Lily Evansová a jsem prefektka. Tebe jsem tu ještě neviděla? V kolikátém si ročníku?" vyhrkla na něj.
"Alex Petterson." Představil se. "přestoupil jsem sem z Kruvalu a chodím do pátého ročníku."
"O Kruvalu už jsem četla! Proč jsi přestoupil sem do Bradavic?" zeptala se zvědavě a přisedla si k němu.
"Můj otec dostal zajímavou pracovní nabídku na ministerstvu." Vysvětlil stydlivě.
"Vážně? To je skvělé. Jsi tu první den?"
"Ano." Řekl prostě.
"To je profesor Hannley." Kývla směrem k Čestnému stolu, když viděla, jak se tam Alex ohlíží.
"Já vím. Provedl mě tady. Dokonce mě pozval na šálek čaje do svého kabinetu." Pousmál se a na to se Velká síň začala plnit lidmi.
"No, už budu muset jít, zatím ahoj." Nečekala na odpověď a zmizela.
"Dobré ráno!" zaburácel Brumbálův hlas a všichni naráz zmlkli a věnovali mu pozornost.
"Všichni už jistě víte, že se vám chystám představit nového profesora obrany proti černé magii, pana Rogera Skřípala!" řekl a na malý výstupek se přiřítil vysoký mladý kouzelník. Měl kaštanově hnědý hábit, který mu perfektně ladil s jeho nakrátko ostříhanými vlasy. Na všechny se usmál, potřásli si s Brumbálem rukama a spustil: "Dobré ráno, dobré-." Najednou se zastavil a vypadal, jakoby ho někdo uhodil ho hlavy. Začal se ze strany na stranu kymácet a rukama si přidržoval hlavu, jakoby mu měla každou chvíli upadnout.
"Promiňte, ale kde to jsem? Nevím, kde jsem!" smál se. "A- a kdo jste vy?" ukázal zmateně prstem na Brumbála a ten cosi zadrmolil. Potom ho chytil kolem ramen a odvedl ho někam pryč. Celá síň jakoby v tu chvíli vybouchla. Všichni si začali šuškat a byly slyšet i vystrašené výkřiky. Za pár minut přišel Brumbál a celá všichni rázem zmlkli.
"Omluvte, prosím, profesora, ale zřejmě si někdo pohrával s jeho myšlenkama." Řekl.
"Znamená to, že na něj někdo použil Paměťové kouzlo?" vykřikl nějaký student z Havraspáru, ale profesor na jeho dotaz vůbec nereagoval, jen všem popřál dobrou chuť a znovu se vypařil.
"Kdo to mohl udělat?"
"Spíš jak to udělal." Opravila Lily její kamarádka.
"Když přicházel, zdál se být v pořádku." Přemýšlela nahlas.
"Tomu musím přijít na kloub." Rozhodla a dala se do jídla.
Po snídani se vydali na první hodinu obrany. Zrovna procházeli kolem obrazu Sira Vlkodýka, když za sebou uslyšeli Blackův hlas.
"Přes Paměťové kouzlo jsem odborník, Jamesi!" křičel a poplácal kamaráda po zádech.
"Cože?" otočila se na ně vzápětí. "Takže to vy? To ty?"dloubla si do Jamese prstem a ten sebou nervózně cukl.
"To nemyslíš vážně?" vytřeštila na něj oči. "Jdu to oznámit profesorce McGonagallové." Rozhodla, ale v tom ji někdo chytil za zápěstí. Byl to James.
"To teda nejdeš!" vykřikl.
"Chceš mi v tom zabránit?" zeptala se vyzývavě, ale to už ji James táhl někam pryč.
"Co si jako myslíš že děláš?" křičela na něj, když za sebou zamykal dveře učebny formulí.
"Já jsem to nebyl." Řekl prostě.
"A kdo teda?"
"To nevím…"
"Nelži!" vyštěkla.
"Mluvím pravdu!" bránil se. "Já to vážně nevím!"
"Tak proč všude rozhlašuješ, že jsi to byl ty?" nechápala. "Co jste si jako mysleli? Že budete zajímavější?"
"Ne- vlastně ano." Vydechl. "Přišlo mi to jako dobrý nápad."
"Ty jsi doopravdy na hlavu. Co kdyby vás někdo práskl?" řekla klidněji.
"Třeba ty?" podával se na ni.
"Já bych to neudělala a ty to víš." Koktala a hned raději změnila téma. "Pak tedy zbývá otázka, kdo, proč a jak to udělal."
"To jsou tři otázky." Opravil ji James, ale jakmile zachytil její pohled, radši zmlkl.
"Mohl to být kdokoli. Učitel, student, školník nebo třeba duch."
"Lily?" přerušil ji James, který mezitím došel k umyvadlu.
"Myslím, že jsem něco našel." Řekl tajnůstkářsky a Lily k němu rychle přiběhla.
"Co to je? Vy-vypadá to, jako nějaký lektvar. Počkej!" bleptla a potom začala něco zběsile hledat v zásuvkách. Asi v pátém šuplíku našla malinkou skleněnou lahvičku. Přistoupila blíž k umyvadlu, vytáhla hůlku a pronesla: "Solumento." V tom se začala doteď prázdná lahvička plnit lektvarem v umyvadle. Když byla plná, zaklapla ji. Potom zamumlala cosi o knihovně a byla pryč.
Asi po půl hodiny hledání ji James našel v knihovně zavalenou pod hromadou knih a v jedné ustavičně listovala. Pak se na jedné stránce zastavila a četla nahlas: "Mnoholičný lektvar. Složení: bla, bla, bla a kousek z toho, v koho se chcete proměnit. To je ono!" vykřikla a obrátila hlavu k udivenému Jamesovi.
"Ta látka byla Mnoholičný lektvar! Proto jsem tam našla kousek nehtu." Vysvětlila a Jamesovi se při tom pomyšlení udělalo špatně.
"Počkej, takže chceš říct, že někdo tady, v Bradavicích užívá ten mnoho- noli- prostě ten lektvar?" vykulil na ni oči.
"Chci říct, že to má souvislost s tím novým učitelem."
"Hm..jejda!" podíval se na hodinky. "Bude osm, musíte na obranu!"
Nakonec to dopadlo tak, že měli místo pomateného profesora Skřípala, který nejspíš trčel na ošetřovně, profesorku McGonagallovou., která jim vyprávěla o karkulinkách a bludničkách. Najednou se Lily přihlásila.
"Paní profesorko, jak často by se měl užívat Mnoholičný lektvar?" zeptala se a profesorka se zatvářila uraženě.
"Myslím, že tohle v dnešní hodině neprobíráme." Řekla přísně. James věděl, kam tím Lily míří.
"Kdysi jsem vám říkala," pokračovala ve výkladu, ale když uviděla, že Lilyina ruka je opět ve vzduchu, vzdychla.
"Dobrá tedy, ať je po vaše. Mnoholičný lektvar se musí brát nejméně sedmkrát denně, jinak přestane účinkovat." Vysvětlila.
"Děkuji." Řekla a začala si něco horlivě zapisovat.
Po hodině se opět sešli v knihovně. Tentokrát už Lily nebyla zavalená pod hordou knih, takže nebylo těžké ji najít.
"Ahoj!" pozdravila ho energicky.
"Abys věděla, na něco jsem přišel!" vychloubal se a nahodil vážný tón. "Myslím, že vím, kdo pije ten lektvar."
"Kdo?!" vyhrkla dřív, než ji to stačil povědět.
"Profesor Hannley."
"Cože? Jak jsi na to přišel a proč by to dělal?"
"Přemýšlej!" řekl, jako by to byla samozřejmost. "Kde jsme ten lektvar našli? V učebně formulí. A kdo učí formule?"
"Profesor Hannley." Řekla za něj. "Nemyslíš ale, že by to bylo příliš jednoduché?"
"Neblázni! Nebylo by těžké si "vypůjčit" pár přísad, když se tak přítelíčkuje s profesorem Rotherem, který učí lektvary. V knihovně si stejně jako my, našel jak se to připravuje a tramtadadá!" zajásal. "Lektvar je na světě!"
"Tohle je jedno z mnoha řešení, Jamesi! Nemáš žádný důkaz!" zdůraznila. "Musíme ho přistihnout, když ho pije. Slyšel jsi McGonagallovou, sedmkrát denně!"
"Máš pravdu." Přikývnul.
"Máme ještě pět vyučovacích hodin a potom volno, takže: O přestávkách ho budeme sledovat společně, odpoledne ty a já tě k večeru vystřídám, souhlasíš?" zeptala se.
"Dobře, tohle musí vyjít. Teď mám věštění, co ty?"
"Lektvary." Usmála se. "Zatím ahoj!"
"Ahoj a sleduj ho!"
Další čtyři přestávky měly ti dva opravdu nabité. Lily měla oči dokořán pokaždé, když Hannley něco pil a James zapisoval, jakou má tekutina barvu a co by to mohlo být. Ten den se ani nemohli pořádně soustředit na vyučování, všechny myšlenky teď obíhali kolem Hannleye a mnoholičného lektvaru. Lily vhrkly slzy do očí, když ji asi třikrát profesor Kratinoh, napomenul, že nedává pozor. James se zase na obědě několikrát pokydal rajčatovým salátem, protože každou chvíli profesor zapíjel jídlo. Po večeři se konečně, celí utahaní a zlámaní, sešli ve Společenské místnosti, aby si přečetli vše, co si za den každý z nich zaznamenal.
"Tak začni." Vyzvala ho Lily a pohodlně se usadila do křesla u krbu.
"Fajn. Mám přečíst všechno nebo jen to, co je mi podezřené?"
"Všechno."
"Takže, máme tu sklenici čisté vody, dýňovou šťávu, jablečná whisky, voda z kompotu, láhev malinového sirupu, (zachytil Lilyin znechucený pohled) jo, taky jsem se divil a to není všechno! Pak je tu opět dýňová šťáva, medicína na klouby, špečková polévka a bublinková voda od madame Rosmerty."
"To je všechno? Co je na tom prosím tebe podezřelého?"
"No, třeba nechápu, proč pil dvakrát dýňovou šťávu!" ukazoval na seznam.
"Blbost. Teď já." Vytáhla z kapsy u kalhot kousek pergamenu. "Šťáva z dýmějových hlíz, jablečná whisky, ovocná zmrzlina, voda z kohoutku a zase malinový sirup." Vydechla.
"Možná nejsem tak chytrý jako ty, ale nevidím na tom nic divného ani podezřelého." Pozvedl obočí.
"Máš pravdu. Je to celé zamotané." Podívala se do krbu. "Co budeme dělat?"
"No, já už plány bohužel mám. Za pět minut mám být u Rothera. Zařídil mi prý skvělé doučování!" mávl otráveně rukou.
"Tak si to užij." Mrkla a něj. "Já jsem tak utahaná, už se těším do postele." Provokovala.
"No, jasně. Hele až tobě něco nepůjde, tak za mnou nechoď."
"Hahá a můžeš mi říct, v jakém předmětu přesně, nevynikám?" dala ruce v bok.
"Hele, nech mi čas. Já na něco přijdu, ale teď už musím běžet."
"Měj se!" volala za ním a pelášila do ložnice.
"Dobrý večer, pane Pottere!" pozdravil ho Rother, jakmile vešel do jeho kabinetu. "To je pan Petterson." Ukázal na drobnou postavu, sedící v koutě. "Naučí vás lektvar proti mrkavcům, jak jsme se domluvili. Nemějte strach, i přes to, že je zde nový, prokázal v mé dnešní hodině úžasné nadání na přípravu tohoto lektvaru."
Alex se na Jamese ani nepodíval. Vypadal, že je plně zaujatý něčím na podlaze a neustále si ukazováčkem přejížděl přes hřbet levé ruky. Jakmile profesor řekl jeho jméno, vystrašeně sebou cukl a přejel očima po místnosti.
"Tak, tady máte kotlík a veškeré přísady, které jsou potřeba. Dejte se do práce a kdyby jste něco potřebovali, budu támhle u stolu." Ukázal na mohutný dřevěný stůl uprostřed nevelké místnosti.
Čas ubíhal až neuvěřitelně pomalu. James se stihnul asi patnáctkrát podívat na hodinky, než odbyla půl noc. Lektvar, který James vůbec nepovažoval za užitečný, teď bublal a na hladině vyskákaly modré fleky. Alex, který za celou dobu neřekl ani slovo, krájel sušené brouky a tiše si něco mumlal. Po té konečně zvolal: "Už to máme, pane profesore!"
"Výborně chlapci!" podíval se radostně na Jamese, který za celou dobu nehnul ani brvou a jakmile se naklonil blíž ke kotlíku, celý se rozzářil.
"Naprosto správně! Jsem si jist, že jste si z dnešní hodiny něco odnesl, pane Pottere. Můžete jít oba do hajan." Usmál se.
"Mohl bych si ještě s vámi promluvit, pane profesore?" zeptal se najednou Alex a zabloudil také pohledem na unaveného Jamese.
"Ale jistě!" usmál se znovu a na rozdíl od obou chlapců, nevypadal vůbec ospale.
"Dobou noc, pane Pottere." Řekl a James za sebou zavřel dveře kabinetu.
"No nazdar!" okřikla ho popuzená Lily jakmile vešel do Společenské místnosti.
"Jak jsi mohl tak dlouho spát? A jaké bylo to včerejší doučování?" vychrlila na něj a prohlížela jsi jeho modré pyžamo s růžovými obláčky.
"Co šílíš? Spím jenom-" podíval se na hodinky "-osm hodin a to je sobota!"
"Ty jsi přišel o půlnoci?"
"Jo." Řekl naštvaně "Ti dva mě tam drželi zuby nehty!"
"A co se tam teda dělo?" hořela nedočkavostí.
"No, pojď se posadit." Vyzval ji a sedli si do nejbližšího křesla.
"Nebylo to nijak zajímavé. Doučoval, pokud se tomu tak dá říkat, mě jakýsi podivný vyzáblý blonďák. Ale nejlepší bylo, že to vlastně všechno udělal za mě! Jenom sem tam seděl a díval se, jak pracuje. Prostě pohoda." Opřel se pohodlně do křesla a spokojeně se usmál.
"Jak jako pohoda? Chceš říct, že si se vůbec nic nenaučil a ten lektvar neumíš doteď?" zašklebila se na něj.
"Tak nějak." Řekl znuděně. "Prostě nic zajímavého. Přišel jsem, představil mi ho, namíchal ten lektvar, řekl Rotherovi, že si s ním chce promluvit a pak jsem odešel. Stejně nechápu, co s tím lektvarem tak dlouho dělal, normálně to zabere tak půl hodiny, ne?" podíval se na ni.
"Zadrž, zadrž. O čem s ním chtěl mluvit? Co mohlo být tak důležitého, že to nemohlo počkat do rána? Vždyť byla půlnoc!" vytřeštila oči.
"To já nevím, nezajímalo mě to!" bránil se.
"A když jsi za sebou zavřel dveře, neslyšel jsi nic?"
"Hm…myslím, že ne, jen mi přišlo divné, že- myslím, když jsem dovíral ty dveře- v kabinetu se rozsvítilo nějaké modré světlo a pak hned uhaslo."
"Světlo?" nechápala Lily. "Možná bych o tom něco našla v knihovně."
"Vždyť je sobota!"
"Ale tohle je mnohem důležitější, Jamesi! Asi si nevzpomínáš, ale na jednoho profesora bylo použito Paměťové kouzlo!" křičela.
"Promiň, ale myslím, že o tohle by se spíš měl zajímat Brumbál a ne-"
"Ticho!" přerušila ho Lily a na ústa mu přiložila svůj prst."
"Paměťové kouzlo, paměťové kouzlo." Opakovala. "To je ono! Ta modrá zář, co jsi viděl, vůbec nebylo žádné světlo!"
"Jak to myslíš?" podíval se na ni.
"Když někomu odebíráš myšlenky, vypadají jako proud vody a- a jsou modré, stejně jako záře, která se z nich line. Četla jsem to v Nejstručnějších chytrostech magie!"
"Takže, ty si myslíš, že mu Rother…" polkl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martnka martnka | Web | 21. srpna 2008 v 20:23 | Reagovat

já tě zastřelíím jaké pokračování příště?? ty si se zbláznila! doufám ,že pokračko bude brzy

2 Kejsinka♥ - admin Kejsinka♥ - admin | 21. srpna 2008 v 20:53 | Reagovat

no, to já taky :)

3 martnka martnka | Web | 23. srpna 2008 v 8:27 | Reagovat

teda to je napínavý, honrm pokračko:))

4 Selfík Selfík | Web | 23. srpna 2008 v 11:39 | Reagovat

woow..super povídka..těším se na pokračování!! :)

5 Kejsinka♥ - admin Kejsinka♥ - admin | 24. srpna 2008 v 14:00 | Reagovat

njn... pokusím se to napsat co nejrychleji :))

6 Magda Magda | Web | 30. srpna 2008 v 9:46 | Reagovat

Páni! To se ti moc povedlo... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama